ŽIVA

Současný pohled na vzájemnou spolupráci rostlin a opylovačů

Interakce rostlin a jejich opylovačů představujeme jako méně idylické vztahy, než obvykle uvádějí učebnice. Důraz klademe na investice obou partnerů, včetně jejich časté asymetrie a vybraných komplikovanějších příkladů. Zaměřujeme se také na vznik a koevoluci těchto vztahů a na obecnou specializaci a generalizaci těchto interakcí v polinačních sítích.

Studijní materiály:

Text Biologické olympiády 2007/2008 k tématu mutualismu, tedy i opylování, je volně ke stažení jako pdf soubor na adrese:

https://biologickaolympiada.czu.cz/cs/r-11832-dokumenty-a-informace/r-12381-starsi-studijni-materialy

Další materiály k výuce najdete v přílohách níže v pdf souborech jako samostatné přílohy.

Doporučená literatura:

Přehled literatury k dílčím tématům najdete níže v pdf příloze.

Materiály k výuce

• soucasny-pohled-na-vzajemnou-spolupraci-rostlin-a.pdf – Seznam použité a doporučené literatury
• soucasny-pohled-na-vzajemnou-spolupraci-rostlin-a-1.pdf – Načasování objevení hlavních skupin hmyzích opylovačů v období před 85 až 50 miliony let, kdy se současně objevují specializované zygomorfní květy, štětkovitá květenství a motýlokvěté květy. Šedá barva sloupců označuje předpokládané rozpětí, černá barva odpovídá fosilnímu záznamu. Upraveno podle: L. M. Schoonhoven a kol. (2005)
• soucasny-pohled-na-vzajemnou-spolupraci-rostlin-a-2.pdf – Vizualizace skutečné polinační sítě mezi rostlinami a pestřenkami na louce u Českého Krumlova. Druhy pestřenek jsou zobrazeny v horním řádku jako modré obdélníky, šířka obdélníků je úměrná počtu pozorovaných jedinců. Rostliny znázorňují v dolním řádku zelené obdélníky, jejichž šířka je úměrná počtu navštívených květů. Šířka spojovacích čar je úměrná počtu interakcí pozorovaných pro daný pár. Nejhojnější druhy jsou uvedeny jménem. Orig. J. Klečka a kol. (2018)
• soucasny-pohled-na-vzajemnou-spolupraci-rostlin-a-3.pdf – Základní polinační syndromy a vlastnosti květů, které jsou pro ně typické.

Obrazové přílohy

• Rekonstrukce opylování naho­semenných rostlin ve středních druho­horách (před 105 miliony let) srpicemi (Mecoptera), které se svým dlouhým sosákem snažily dostat ke sladké tekutině ukryté hluboko v samičích šišticích. Semenná kapradina rodu Caytonia. Orig M. Parrish
  
• Rekonstrukce opylování naho­semenných rostlin ve středních druho­horách (před 105 miliony let) srpicemi (Mecoptera), které se svým dlouhým sosákem snažily dostat ke sladké tekutině ukryté hluboko v samičích šišticích. Jehličnan rodu Alvinia. Orig M. Parrish
  
• Fosilní srpice Lichnomesopsyche gloriae (Mesopsychidae) ze střední jury (před 165 miliony let) nalezená v severovýchodní Číně. Foto C. Labandeira
  
• Způsoby přenosu pylu. Orig. J. Jersáková a R. Tropek
  
• Třásněnky druhu Cycadothrips chadwicki odnášející pyl ze samčí šištice australského cykasu Macrozamia lucida. Aby se třásněnky přesunuly na samičí šištice, samčí šištice se zahřeje až na 40 °C a silně voní po monoterpenu myrcenu. Na spodní straně mikrosporofylů vidíme pylové váčky. Foto I. Terry
  
• Darwinův model koevolučního závodu (A), který předpokládá postupné prodlužování sosáku opylovače i ostruhy s nektarem, a model výměny opylovače (B), kde se délka ostruhy přizpůsobuje novému opylovači s delším sosákem skokově. Orig. R. Bošková, upraveno podle: J. B. Whittall a S. A. Hodges (2007
  
• Madagaskarská orchidej Angraecum sesquipedale s ostruhou dlouhou 30 cm, opylovaná místním poddruhem lišaje Morganova (Xanthopan morganii praedicta). Foto L. T. Wasserthal
  
• Krtičníkovitá rostlina Zaluzianskya microsiphon (Scrophula­riaceae) a její opylovač moucha Prosoeca ganglbaueri. Foto: B. Anderson a S. D. Johnson
  
• Geografická variabilita v hloubce korunní trubky krtičníkovité rostliny Zaluzianskya microsiphon (Scrophula­riaceae) úzce koreluje s délkou sosáku mouchy Prosoeca ganglbaueri. Délka obou znaků se mezi jednotlivými populacemi liší. Orig. a foto: B. Anderson a S. D. Johnson
  
• Travařík Upiga virescens při aktivním přenosu pylu na bliznu kaktusu rodu Pachycereus Foto J. N. Holland
  
• Zvětšenina zadečkového (abdominálního) štětečku travaříka Upiga virescens, tvořená specializovanými šupinami a sloužící k přenosu pylu. Foto J. N. Holland
  
• Skvrničník rodu Tegeticula aktivně přenáší pyl na bliznu juky (Yucca sp.) pomocí prodloužených makadel (palpů). Foto R. A. Klips
  
• Sameček pískorypky černolesklé (Andrena nigroaenea) při pokusu o kopulaci s květem tořiče pavoukonosného (Ophrys sphegodes). Na čele pískorypky jsou vidět přilepené pylové balíčky tořiče – brylky. Foto H. F. Paulus
  
• Schéma představuje tři polinační syndromy, u nichž geneticky nepříbuzné taxony rostlin vykazují podobnost květních signálů (barvy, vůně, hloubky květu atd.). Fylogenetické vztahy různých druhů jsou naznačeny ve spodní části obr. Opylování kolibříky, zleva doprava: povijnice dlanitolistá (Ipomoea quamoclit), orlíček kanadský (Aquilegia canadensis), petúnie Petunia exserta; opylování včelami: povijnice pomořská (I. pes-caprae), orlíček A. brevistyla, petúnie P. integrifolia; opylování nočními motýly: povijnice I. alba, orlíček A. coerulea var. ochroleuca, petúnie P. axillaris. Con – svlačcovité (Convolvulaceae), Ran – pryskyřníkovité (Ranunculaceae), Sol – lilkovité (Solanaceae). Orig. J. Jersáková, upraveno podle: F. P. Schiestl a S. D. Johnson (2013)
  
• Vizualizace skutečné polinační sítě mezi rostlinami a pestřenkami na louce u Českého Krumlova. Druhy pestřenek jsou zobrazeny v horním řádku jako modré obdélníky, šířka obdélníků je úměrná počtu pozorovaných jedinců. Rostliny jsou zobrazeny v doln& iacute;m řádku jako zelené obdélníky, jejichž šířka je úměrná počtu navštívených květů. Šířka spojovacích čar je úměrná počtu interakcí pozorovaných pro daný pár. Nejhojnější druhy jsou uvedeny jménem. Orig. Klečka a kol. (2018)
  

Archiv článků pro pedagogy a studenty

© 2020 Časopis ŽIVA – Rozhled v oboru veškeré přírody.
Založil roku 1853 J. E. Purkyně.
Vydává Nakladatelství Academia,
Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., za podpory Akademie věd ČR.