Kniha zkoumá vztah avandgardního umění první poloviny 20. století k umění baroka a manýrismu. Na desítkách příkladů z výtvarného umění i literárních textů ukazuje, jak avandgardní umělci i s moderními interpretačními přístupy pracující teorici uvažovali o barokním umění jako umění veskrze moderním, uměním, jež v sobě nese rysy avangardy, jež bourá ztrnulé přistupy a vůči nim v opozici staví umění, jež odráží ducha nové doby.
Previous
Next
První příspěvek k široce pojatému zkoumání knižního trhu
DALIBOR TUREČEK
Z produkce Oddělení pro výzkum literární kultury ÚČL AV ČR vzešel po monumentálních dějinách cenzury v...
Minulost a současnost samizdatu
VALENTINA PARISI (přeložila Lucie Johnová)
Nedávno vydaná antologie Samizdat Past & Present, kterou edičně připravil...
Neviditelný rytíř s nástrahami
VÁCLAV SMYČKA
Napsat čtivou knihu, která je plná informací o něčem tak odborném, jako je česky a německy psaná literatura...