Česky
V letošním roce uplyne 125 let od narození význačného odborníka v oboru metalurgie, jehož profesní dráha byla především spojena s Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze.
Otakar Quadrat se narodil 2. září 1886 v Praze. Po maturitě na reálce se zde přihlásil na chemický odbor české techniky, kterou absolvoval v roce 1908; doktorát technických věd získal o rok později. Z jeho tehdejších učitelů se sluší zmínit alespoň Emila Votočka, k němuž O. Quadrat s úctou vzhlížel po celý zbytek života. Ještě před dokončením studií nastoupil do chemické laboratoře firmy Kolben ve Vysočanech, kde pracoval při výrobě oceli a kujné litiny do roku 1912. Do roku 1923 jej poté zaměstnávaly železárny v Hrádku u Rokycan jako závodního inženýra.
V roce 1920 se habilitoval na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství v rámci Českého vysokého učení technického v Praze, kde byl o tři roky později jmenován mimořádným profesorem metalurgie a metalografie železa a ostatních kovů. Roku 1928 se stal profesorem řádným.
O. Quadrat měl možnost rozšířit své odborné zkušenosti také v zahraničí. Prostřednictvím stipendia hl. m. Prahy vykonal na počátku roku 1912 dvouměsíční studijní cestu do Německa a Belgie, během níž se seznámil s tamními železárnami a hutnickými vysokými školami. Již jako profesor pražské techniky pobýval v roce 1924 pět měsíců na studijní cestě po francouzských železárnách a rovněž v metalografické laboratoři prof. Léona Guilleta v Paříži.
Nebyl úzce technicistně zaměřen – svůj obor chápal v širokém rámci, zahrnuje do něj způsob vzdělávání odborného dorostu (jako vysokoškolský pedagog) i pracovní podmínky dělníků v továrních provozech (jako člen mezinárodní komise pro ochranu průmyslového dělnictva). Zatímco do výroby zaváděl exaktní postupy založené na vědeckých poznatcích, přednášky z anorganické chemie pro studenty prvních ročníků jej přivedly k hlubšímu zájmu o metodologické problémy výuky a ke snaze o reorganizaci vysokoškolského studia za účelem lepší přípravy budoucích absolventů pro praxi.
Za okupace jej nacisté pro podezření z podpory zahraničního odboje v červnu 1940 zatkli a ve vyšetřovací vazbě na Pankráci drželi do dubna 1941. Až do konce války poté pracoval ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu na přípravě výroby slitin. Po obnovení činnosti českých vysokých škol se v roce 1945–1946 stal děkanem Vysoké školy chemicko-technologického inženýrství (úřad děkana vykonával již v roce 1926–1927), v následujícím roce 1946–1947 zastával funkci rektora ČVUT.
Quadratova vědecká činnost se orientovala na hutní analytiku (stanovení železa v těžko rozložitelných rudách, vlastnosti strusek ze siemens-martinského procesu), vztahy mezi tepelným zpracováním a vlastnostmi litiny či reakce mezi oxidy a sulfidy kovů v metalurgii. Zabýval se rovněž otázkami ekonomiky a organizace hutní výroby. Zásadní význam měly jeho učební texty Výroba železa (spolu s R. Vondráčkem, 1934), Základy metalurgie kovů (1950) a Základy metalurgie železa (1953). Byl také autorem mnoha hesel v Technickém slovníku naučném a stati o železářství v Československé vlastivědě (IX, 1929).
Jako expert spolupracoval s různými institucemi, např. v letech 1926–1939 byl poradcem Státního úřadu statistického, po celá třicátá léta pracoval na analytických metodách pro kovy pro British Bureau of Standards. Byl členem Masarykovy akademie práce a Československé národní rady badatelské, v roce 1946 se stal mimořádným členem Královské české společnosti nauk. Za své vědecké a organizační zásluhy obdržel mj. čestný doktorát univerzity v Nancy a řád důstojníka Čestné legie.
Otakar Quadrat zemřel v Praze 31. srpna 1963, pochován byl do rodinného hrobu u kostela sv. Jakuba v Chylicích u Mirošova. Vydání knihy Nástin historického vývoje Vysoké školy chemicko-technologické v Praze (do roku 1945), na níž po svém odchodu do penze v roce 1957 pracoval, se již nedočkal; vyšla až tři roky po jeho smrti.
JAN BOHÁČEK,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.