Při podzimních procházkách v lesích jsme narazili na mnohé krásné lišejníky. Některé (často ty s keříčkovitou stélkou) svým výskytem indikují čisté ovzduší. A právě ony se stávají "rostlinou s příběhem" na další měsíc, i když nejen rostlina je součástí lišejníku...

Lišejník totiž není představován jediným organizmem, ale naopak se jedná o soužití dvou partnerů. Prvním spolupracovníkem bývá zelená řasa (patřící mezi evolučně starší rostliny) nebo sinice (jedná se vlastně o fotosyntetizující bakterie), které zajišťují fotosyntézu, takže se jim někdy také říká fotobiont. Druhým účastníkem soužití je houba, kterou nazýváme také mykobiontem. Oba "kolegové" vzájemně spolupracují a navenek se nám jeví většinou jako jediný organizmus. Jejich vzájemný vztah může být oboustranně výhodný, kdy houba dodává anorganické látky, vodu a vhodné prostředí pro přežití řasy a naopak řasa dodává houbě organické sloučeniny vzniklé fotosyntézou.

Jenže v přírodě toto idylické soužití neplatí vždy a všude - u některých partnerů se stává, že houba začne řasu využívat více a že jí bude trochu škodit. Hovoříme pak o poloparazitickém vztahu. A aby toho nebylo málo, spolupracovníci nemusí být jen dva, ale do vzájemného soužití může přijít třetí organizmus. Vzájemné vztahy soužívajících organizmů u mnoha lišejníků ještě zdaleka nejsou dořešeny - udává se, že lišejníky mají až 17500 druhů.