Česky
Při bibliografické rešerši bylo objeveno, že se v Moravské zemské knihovně v Brně a v Národní knihovně ČR v Praze nachází několik starých tisků pocházejících z pera Anselma M. Banduriho, benediktinského učence, archeologa a numizmatika žijícího na přelomu 17. a 18. století, které se více nebo méně dotýkají různých aspektů historie byzantské říše. Kdo byl Anselmo Banduri, od jehož úmrtí uplyne začátkem ledna 2013 již 270 let, a jaké tisky naše centrální knihovny ukrývají?
Benediktinský učenec, archeolog a numizmatik Anselmo Banduri
Anselmo Maria Banduri (Ragusa 1675 – Paříž 1743) se narodil jako Matteo (Matija Bandurović) na slunném dalmatském pobřeží v tehdejší Raguse, dnešním Dubrovníku, v městě s dlouholetou historickou tradicí, které bylo ve středověku hrdou a svobodnou městskou republikou a dodnes oplývá nádhernými historickými památkami. Již v raném mládí vstoupil do benediktinského kláštera sv. Michaela (San Michele) v Montescagliosu ležícím nedaleko Neapole a přijal jméno Anselmus (Anselmo). Mladý Dubrovničan studoval v Neapoli a poté na vysoké škole ve Florencii, kde se setkal s benediktinským badatelem Bernardem de Montfaucon, zakladatelem vědecké paleografie a autorem Paleographia graeca (1708); cestoval po Itálii a vyhledával staré rukopisy pro jeho edici díla byzantského církevního spisovatele, teologa a filozofa Ioanna Chrysostoma (Jana Zlatoústého). Poté byl doporučen toskánskému vévodovi Cosimu III. Medicejskému, jehož knihovnu v pozdějších letech načas vedl, pro stolici církevní historie na univerzitě v Padově. Aby se mladý muž zdokonalil ve vědách, poslali jej s vévodovou finanční podporou do Paříže, kam dorazil po krátkém zastavení v Římě v roce 1702 a usadil se v benediktinském opatství Saint-Germain-des-Prés. Stal se žákem francouzských maurinů, stoupenců vědeckých metod Jeana Mabillona, zakladatele vědecké diplomatiky a autora díla De re diplomatica libri VI (1681), a začal pracovat na edici prací Nikefora z Konstantinopole, Theodora z Mopsuestie a dalších řeckých (byzantských) církevních autorů, která, přestože její vydání bylo ohlášeno na rok 1722, nikdy nevyšla. Mezitím byl Banduri zaujat bohatstvím byzantských rukopisů uložených v pařížských knihovnách, v Královské knihovně (Bibliothèque royale) a v Colbertově knihovně (Bibliothèque Colbert), které začal postupně studovat a zpracovávat.
V Paříži A. Banduri vydal v roce 1711 Imperium Orientale, dvousvazkové ilustrované dílo o byzantské říši, založené na důkladné znalosti byzantských rukopisů psaných řecky, z nichž některé uvedl do literatury poprvé. V roce 1718 následovalo další monumentální dílo týkající se římské a byzantské říše, a to dvousvazkový spis Numismata Imperatorum Romanorum, který doplnil a vydal Girolamo Tanini v Římě v roce 1791. Jako jeho součást připravil A. Banduri pod názvem Bibliotheca nummaria „mincovnickou“ bibliografii; kompilační kompendium vyšlo poté i samostatně péčí J. A. Fabricia v roce 1719 v Hamburku.
Za své zásluhy o (francouzskou) vědu byl homo universalis Anselmo Banduri v roce 1715 jmenován čestným zahraničním členem Académie des inscriptions et belles-lettres a v roce 1724 se stal knihovníkem vévody orleánského Filipa v jeho rezidenci Palais Royale, kde zemřel. Jeho dílo bylo motivováno dobovou, tzv. „nostalgií po křesťanské antice“; podrobně viz J. Puškarić: Anselmo Banduri (1675–1743) – A Ragusan Benedictine in Paris. In Zbornik Odsjeka za povijesne Zavoda za povijesne i društvene znanosti HAZU 24, 2006, 131–186.
Dvousvazkové ilustrované dílo o byzantské říši Imperium Orientale vyšlo v roce 1711.
Anselmo Banduri pojednal o římské a byzantské říši také v díle Numismata Imperatorum Romanorum (1718).
V Moravské zemské knihovně v Brně se pod signaturami ST4-0171.998,1 a ST4-0171.998,2 nacházejí dva svazky (in folio) monumentálního díla, jehož autorem byl, jak vyplývá z podtitulu, benediktinský kněz a mnich A. Banduri z maltské kongregace (Opera et studio Domni Anselmi Banduri Ragusini, Presbyteri ac Monachi Benedictini e Congregatione Melitensi). Jejich plné tituly znějí Imperium Orientale, sive Antiquitates Constantinopolitanae in quatuor partes distributae: quae ex variis scriptorum graecorum operibus et praesertim ineditis adornatae, commentariis, et geographicis, topographicis, aliisque quam plurimis monumentorum as nomismatum tabellis illustrantur, et ad intelligentiam, cum sacrae tum profanae historiae apprime conducunt. Tomus primus a Imperium Orientale, sive Antiquitates Constantinopolitanae in quatuor partes distributae: pars quarta continens libros octo Commentariorum in Antiquitates CP, necnon animadversiones in Constantini Porphyrogeniti libros De thematibus, et De administrando imperio; ac breves Notas ad Opuscula Agapeti Diaconi, Basilii Macedonis et Theophylacti Bulgariae Archiepiscopi. Quae quidem omnia innumeris figuris in aere incisis cum monumentorum tum nomismatum, ac tabellis geographicis, et topographicis illustrantur: varia item plurimorum scriptorum fragmenta et etiam opuscula integra inedita, inserta ibi reperiuntur. Tomus secundus. Oba svazky vyšly v Benátkách (Venetiis: Ex Typographia Bartholomaei Javarina) v roce 1729. Oproti pařížskému vydání z roku 1711 šlo o pozdější vydání jeho díla – brněnská knihovna uchovává patrně první reedici. Všechny svazky byly bohatě vyzdobeny mědirytinami, vinětami a mědirytinovými přílohami, na nichž byly zobrazeny mapy, veduty, mince apod. Jak je patrné z názvů, věnovaly se patristicko-byzantologické svazky konstantinopolským a byzantským „starožitnostem“ (dějinám) a také byzantským autorům, jako byl např. vzdělaný byzantský císař Konstantin VII. Porfyrogennetos, autor De administrando imperio a De thematibus, nebo anonymní autor spisku Patria sive origines urbis Constantinopolitanae a jiní.
Dalším Banduriho dílem, jímž se Moravská zemská knihovna v Brně může pochlubit, jsou dva svazky (in folio), které vyšly v tiskárně Montalant v Paříži (Lutetiae Parisiorum: Sumptibus Montalant, Bibliopolae, ad Ripam P. P. Augustinianorum, prope Pontem Sancti Michaëlis). Pod signaturami ST4-0161.534,1 a ST4-0161.534,2 zde nalezneme dva svazky publikace – Numismata imperatorum Romanorum a Trajano Decio ad Palaeologos Augustos. Accessit Bibliotheca nummaria, sive auctorum qui de re nummaria scripserunt. Tomus primus a Numismata imperatorum Romanorum a Trajano Decio ad Palaeologos Augustos. Accessit Bibliotheca nummaria, sive auctorum qui de re nummaria scripserunt. Tomus secundus. Spis se týkal pozdních římských a byzantských dějin a pozdně římské a byzantské numizmatiky; popsal římské a byzantské mincovnictví od císaře Trajána až po poslední členy rodu Palailogovců, pád Konstantinopole a zánik byzantské říše (98–1453). Anselmo Banduri je zde opět uveden plným titulem (Opera et studio D. Anselmi Banduri, Monachi Benedictini, Regiae Magni Etruriae Ducis Bibliothecae Praefecti, et in Regia Academia Inscriptionum ac Bonum Literarum Academici Honorarii). Výzdobu tisku tvoří jako u jeho předchozího díla mědirytiny nad impresem i v textu, iniciály, vlysy, viněty a mědirytinové přílohy s mapami, mincemi, pečetěmi atd. Dvousvazkové dílo bylo vydáno v roce 1718 a mělo být původně věnováno králi Ludvíku XIV. (1638–1715), který však v roce 1715 zemřel, a proto Banduri změnil dedikaci a dílo věnoval regentovi Filipu II. Orleánskému (1674–1723). Jde tedy o první vydání díla a cenný skvost, který patří mezi ozdoby brněnské Moravské zemské knihovny. K dílu Numismata imperatorum byla připojena Bibliotheca nummaria, kterou zdobil portrét princezny Alžběty Šarloty Falcké (Elisabeth Charlotte von der Pfalz, 1652–1722), vévodkyně z Orleánsu a matky Filipa II.
Přestože je brněnská knihovna na Banduriho historické tisky bohatší než pražská, také v Národní knihovně ČR v Praze se pod signaturou 4 G 00286 nachází Banduriho starý tisk v polokožené vazbě s červenou ořízkou. Jde o reedici části předchozího Banduriho díla, její druhé vydání, které bylo uvedeno jako D. Anselmi Banduri, Monachi Benedictini, Regiae Magni Etruriae Ducis Bibliothecae Praefecti, et in Regia Academia Inscriptionum ac Bonum Literarum Academici Honorarii Bibliotheca nummaria sive auctorum qui de re nummaria scripserunt, in nomismatophilon Germanorum gratiam cum notulis et indicibus recusa: atque dissertationibus virorum doctorum de hoc argumento praemissa. Banduriho dílo Bibliotheca nummaria vydal samostatně v roce 1719 v Hamburku (Hamburgi: apud C. Liebezeit et T. C. Felginer) Johannes Albert Fabricius působící jako učitel na hamburském gymnáziu (curante Jo. Alberto Fabricio d. et profess. publ. in gymnasio Hamburgensi). Dílo představuje soupis prací týkajících se vedle římského též byzantského mincovnictví, které byly do té doby ve světě vydány, a rovněž soupis autorů zabývajících se numizmatickou problematikou.
LUBOMÍRA HAVLÍKOVÁ,
Slovanský ústav AV ČR, v. v. i.