archiv publikací

Křesťanská kultura a vzdělanost v českých zemích od středověku po Komenského. Ad honorem Jiří Beneš

Kniha je gratulačním sborníkem sestaveným u příležitosti sedmdesátých narozenin významného novolatinisty a komeniologa Jiřího Beneše. Uvozuje ji dvojice laudatio z pera Stanislava Sousedíka, resp. Pavla Spunara, po nichž následuje kompletní jubilantova bibliografie. Následuje soubor celkem šestnácti dosud nepublikovaných studií od badatelů působících na poli klasické filologie, medievistiky, neolatinistiky, komeniologie, kunsthistorie a dalších oborů. Příspěvky jsou věnovány rozličným tématům od proměn vnímání soch přes středověkou vědu a literaturu, historické záznamy o počasí, raně novověkou poesii a další témata až po osobnost Jana Amose Komenského, především jako biblisty a filosofa; tři příspěvky obsahují rovněž ediční či překladovou část. Závěrečná studie je věnována humoristické reflexi gymnaziální výuky latiny. Sborník uzavírá gratulační listina.

Studie k antice a její recepci v evropské kultuře. Ad honorem Jan Bažant

Publikace v rozsahu třinácti studií se zabývá interdisciplinárním výzkumem recepce antiky v evropské kultuře s cílem postihnout co nejvíce aspektů recepce antické kultury od nejstarších dob přes středověkou a renesanční kulturu až po současnost. Autoři jednotlivých kapitol se je snažili pojmout způsobem, který je „medúzovsky“ zneklidňující v tom smyslu, že překračuje dosavadní pohledy na určitá konkrétní témata, přitahuje pozornost k dosud nezpracovaným tématům nebo jiným způsobem útočí na badatelské jistoty. Publikace je věnována životnímu jubileu prof. Bažanta, který uvedl jako jeden z prvních disciplínu recepčních studií do prostředí českého výzkumu antiky.

Ke kritice reálného socialismu

Rudolf Bahro (1935–1997) byl jedním z nejvýznamnějších marxistických kritiků společenského zřízení Sovětského svazu a jeho satelitů. Knihu Alternativa (1. vydání 1977) napsal jako řadový občan východního Německa na základě zážitku z potlačení pražského jara. Po jejím vydání v SRN byl východoněmeckým soudem odsouzen na sedm let vězení s formálním odůvodněním, že v knize vyzrazuje utajované skutečnosti. V říjnu 1979 byl amnestován a vystěhoval se do SRN. Stal se zde jedním ze zakladatelů strany Zelených. Bahro obecně na sovětských režimech kritizoval orientaci na ekonomický růst a koncentraci politické moci v rukou aparátů. Jako alternativu navrhoval zavedení přímé demokracie, ekologickou udržitelnost a radikální společenskou rovnost. Podle východoněmecké Stasi šlo o „vysoce rafinovanou a nebezpečnou antikomunistickou propagandu“, její liberální kritici ji zase pokládali za „nebezpečně nepřiměřenou utopii“. Herbert Marcuse knihu označil za nejdůležitější marxistickou práci posledních desetiletí.

Kniha předkládá filosofické rozbory krize životního prostředí. Upozorňuje, že už od šedesátých let minulého století analýzy stavu životního prostředí dosvědčují, že naše civilizace pustoší Zemi způsobem, jaký nemá v dějinách obdoby - ve stoupající míře ohrožuje přírodní systémy, na nichž závisí obyvatelnost Země. Lidstvo se stalo globální geologickou silou. V tomto smyslu je oprávněné označovat současnou geologickou epochu jako antropocén. Publikace se zaměřuje jak na teoretické, tak praktické souvislosti krize životního prostředí, jež se vyostřila v posledních letech zejména v důsledku globální změny klimatu, která může mít katastrofální důsledky.

Erazim Kohák (1933–2020) patřil k nejvýznamnějším postavám české filosofie druhé poloviny dvacátého století, v letech 1949–1990 žil v nuceném exilu ve Spojených státech amerických. Filosoficky byl nejvíce ovlivněn T. G. Masarykem a Husserlovou fenomenologií. Ve své práci se zabýval celou řadou námětů, od metafilosofie a etiky přes politická a sociální témata až k českým a evropských intelektuálním dějinám. Ve svém pozdějším myšlení kladl velký důraz na ekologickou problematiku. Kniha je systematickým a zároveň čtivým představením jeho filosofie.

Svazek je koncipován monotematicky: studie spojuje zájem o různé aspekty učenecké komunikace v období 16. a 17. století. G. Almási srovnává tzv. důvěrný styl v humanistické latinské a vernakulární korespondenci. K. Viiding se zaměřuje na rétorické strategie dopisů, které si vyměnili J. Caselius a D. Hilchen. M. Vaculínová analyzuje malý soubor listů psaných C. Crinesiem S. Tengnagelovi. M. Slavíková představuje latinský styl dopisů J. Hübnera adresovaných J. A. Komenskému. Příspěvek L. Storchové se zabývá korespondencí z období, kdy J. A. Komenský rozšiřoval svou korespondenční síť. Článek K. Kriisy se věnuje valencím užívání latiny a vernakulárních jazyků v dílech prvního profesora historie na univerzitě v Dorpatu. Svazek uzavírá studie O. Podavky, která analyzuje korpus textů mezi B. Balbínem a A. Hackenschmidtem.

V angličtině. Ke studiím jsou připojena česká resumé.

Výtvarné techniky středověku, renesance a baroka. Díl první a druhý

Publikace zpřístupňuje základní prameny k výtvarným technologiím a postupům užívaným pro umělecká díla v minulosti, rozptýlené v málo dostupných, většinou cizojazyčných publikacích. Zahrnuje celkem 36 samostatných textů, které jsou řazeny chronologicky a sahají do období od 8. do počátku 18. století. Kniha je určena širší odborné veřejnosti, i proto jsou jednotlivé recepty v nutných případech doplněny krátkými vysvětlivkami nebo komentáři; za příslušnými odstavci jsou pak umístěny odkazy na recepty a popisy obdobného charakteru.