Živočišná říše v nářečích českého jazyka
Jednou z oblastí, která byla zmapována v Českém jazykovém atlasu, jsou nářeční názvy pro hospodářská zvířata a pro předměty či jevy, které souvisí s jejich chovem. Jsou to pojmenování, jež mnohdy téměř vymizela z užívání a jež zůstávají jen v paměti nejstarších obyvatel venkovských lokalit. Je to dáno více faktory, zejména odlivem mladších generací z venkova a jejich oproštěním se od tradičního způsobu obživy v zemědělské (a potažmo i chovatelské) sféře. Málokdo si dnes vybaví, jak se u nich dříve říkalo podsednímu či náručnímu koni, natož aby si vybavil povely, jimiž se kůň pobízel k jízdě, zastavení nebo změně jízdy.
Toto lexikální bohatství se naštěstí podařilo zachytit ve zmíněném monumentálním díle, které bylo vydáno knižně v šesti svazcích v letech 1992–2011 a které je rovněž dostupné on-line na adrese http://cja.ujc.cas.cz (PDF verze) a https://cja.ujc.cas.cz/e-cja/ (HTML verze, 1.–4. díl). Zájemci se v něm kupříkladu dočtou, že onen podsední kůň stál „na levé straně dvojspřeží ve směru jízdy“, zatímco náruční kůň byl na straně pravé. Podsední kůň byl nazýván též jako pocemní či pocovní, tzv. univerbizací vznikly názvy poceďák, pocebák, pocák nebo pocedník, pocebnik, pocemník. Ovšem na západě Čech a na velké části středomoravských nářečí s přesahem do oblasti východní Moravy a Slezska byl tento kůň spojován se sedlem, tudíž se tu uplatnil přívlastek sedlový (nář. též sedlavej, šodlovy).
Nářeční výrazy pro podsedního koně. Zdroj: Český jazykový atlas
Z povelů užívaných pro ovládání koně je ve všeobecné známosti hijé (povel jeď!, nářečně též hi, hijó, ví, vijó, bí, dí, hajs aj.) nebo pr (povel stůj!, nářečně též ou, ouha, vohá, hoha, euha, véha aj.). Věděli byste ale, co znamená čihy/čehy nebo hat/hot? Zatímco první je pobídkou pro zahnutí doleva, druhé použijete, pokud chcete koně přimět k jízdě doprava. Dané názvy jsou citoslovečného původu a jsou namnoze variovány hláskově i slovotvorně, srov. obměny hot, hoť, hojt, hota, hojta, hotej, hoťej, hotjej, hoťjej, hotou. A dodejme ještě hat, hajt, hať, hač, hajs, hata, hatou, … I takové drobnosti zohlednili dialektologové ve výše zmíněném atlasu, jenž byl vskutku mravenčí prací!
Dodejme, že pozornosti neušli ani další zástupci živočišné říše, s nimiž se dříve lidé dostávali běžně do styku během práce na poli či v lese. A když jsme zmínili ony mravence, i jim byla věnována jedna z kapitol – je s podivem, jak může být týž slovotvorný základ v nářečích obměňován a přetvářen, srov. hláskově různorodé názvy jako mrovec, brobaněc, brabje, brable, vrablenec. Ty všechny mají stejné východisko jako spisovné pojmenování mravenec!
Z velkého množství dialektismů vztahujících se k dané tematické oblasti jsme vybrali deset zajímavostí, na nichž si budete moci prověřit znalosti nářečí českého jazyka prostřednictvím níže připojeného kvízu. Upozorňujeme, že jde vskutku o jazykové perličky (chcete-li chytáky), doporučujeme proto využít nápovědy, která vás navede buď na příslušnou mapu v Českém jazykovém atlasu, nebo na stránky Slovníku nářečí českého jazyka.
Připravily: Tereza Kopecká – Marta Šimečková, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.