Česky
(1878–1963)
„Láska provází u něho vždy znalost předmětu, heuristické štěstí korunuje často jeho neúnavný zájem a z každého řádku početné jeho produkce, rozmnožené také srdečnou beletrií vypravěčskou a divadelní, jest patrno autorovo uvědomění, že vedle práce naukové koná vždy dílo národně výchovné a buditelské.“ (Arne Novák o F. Strejčkovi u příležitosti jeho šedesátin v Lidových novinách z 27. dubna 1938)
Ferdinand Strejček se narodil 27. dubna 1878 v Jindřichově Hradci. Jeho otec byl hospodářským úředníkem na černínském panství, matka jej motivovala k hlubokému zájmu o literaturu. F. Strejčka formovala studia na jindřichohradeckém gymnáziu (1888–1896) a následně na české Karlo-Ferdinandově univerzitě, kde na něj nejvíce působili profesoři Jan Gebauer, Václav E. Mourek a Arnošt V. Kraus. Ze zdravotních a existenčních důvodů nedosáhl doktorátu a nemohl se věnovat vědecké práci v Praze, kde vyučoval jen krátce na karlínské reálce (1899–1901), dokud nezískal učitelskou způsobilost k vyučování češtiny a němčiny na středních školách. Od září 1901 působil až do roku 1925 jako středoškolský pedagog na reálce v Mladé Boleslavi; od roku 1921 vypomáhal také na tamním gymnáziu, kam byl přeložen v roce 1925 a kde učil až do předčasného penzionování v roce 1933 (důvodem byl roku 1926 přestálý silný záchvat mozkové anémie z přepracování). Přes veškeré zdravotní obtíže se dožil požehnaného věku, zemřel 3. dubna 1963 v Mladé Boleslavi.
Na Gebauerovo doporučení se začal během studií zabývat cestopisem Jana Hasištejnského z Lobkovic Putování k svatému hrobu. Výsledek bádání představovala státní práce, posléze vydaná v Rozpravách České akademie věd a umění (1902). Avšak klíčové bylo jeho rozhodnutí zaměřit se na soustavné poznávání literárního díla ruchovské a lumírovské generace. Získal důvěru Svatopluka Čecha, Josefa V. Sládka, Adolfa Heyduka a Elišky Krásnohorské; vydával jejich díla, zabýval se jejich lidskými i literárními osudy. Věnoval se rovněž méně prozkoumaným tématům české literární tvorby 50. a 60. let 19. století, docenil společenské poslání humoristické a satirické literatury od národního obrození po 90. léta 19. století. Výtečný byl v heuristice, jeho studie, knižní monografie a edice často úplně poprvé zpřístupňují neznámý materiál, jsou faktograficky bohaté a lze z nich dodnes čerpat.
F. Strejček však nepatří pouze literární historii navazující na národně buditelskou tradici. V Jednotě Svatopluka Čecha na ochranu a povznesení jazyka mateřského (založené v roce 1912) a v redakci akademické Naší řeči (od roku 1916) se dostal do polemik kvůli tzv. brusu, když hájil právo na užívání odchylek od spisovné formy, respektování vývoje živého jazyka a individuality spisovatelské práce. Další vlnu polemik vyvolalo jeho bádání ke sporům o Rukopisy královédvorský a zelenohorský, v nichž označil za hlavního původce rukopisných padělků vedle Václava Hanky Josefa Jungmanna, nebo jeho studie Spolutvůrce „Prodané“ národ neprodal, v níž hájil Karla Sabinu.
Za vytrvalé a plodné odborné působení byl již 7. prosince 1914 zvolen dopisujícím členem III. (literárněvědné) třídy České akademie věd a umění. Podnět k tomuto uznání dal prof. Jan Máchal, redaktor Časopisu pro moderní filologii, návrh na zvolení spolupodepsali Jan Jakubec, Jiří Polívka, Josef Hanuš a Václav Flajšhans. Později se stal čestným členem Literárněhistorické společnosti a Jednoty Svatopluka Čecha. Spolupracoval s nakladatelstvím F. Topič, kde mj. několik desetiletí řídil knižnici Sbírka souvislé četby školní.
Nezapomínal na amatérské divadlo, které jej okouzlilo již v mládí a provázelo po celý život; údajně napsal okolo šedesáti divadelních her převážně s vlasteneckou a výchovnou náplní.
Ač je jeho význam bezesporu nadregionální, bývá připomínán převážně v regionech, jimž věnoval část své tvorby – v rodném Jindřichohradecku a na Mladoboleslavsku, kde jeho dílo ocenili již současníci – mladoboleslavský gymnaziální profesor Antonín Hobl, vysokoškolský profesor historické vlastivědy Josef V. Šimák a jeho následovník, jindřichohradecký rodák František Roubík.
Doufejme, že se najde stejně důkladný badatel, jakým byl F. Strejček, a zhodnotí po zásluze jeho odborné, literární i vychovatelské dílo. Rozsáhlý osobní archivní fond zachovaný v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze a ve Státním okresním archivu v Mladé Boleslavi k tomu přímo vybízí.
HANA KÁBOVÁ,
Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i.