Časopis - Archiv

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

rád bych ve vší stručnosti představil obsah tohoto čísla.
Díky úvodní odborné stati od Jany Vitíkové se v Naší společnosti po čase (viz článek týkající se Jaderné elektrárny Dukovany v druhém čísle z roku 2017) setkáváme s tématem, které souvisí s oblastí energetiky. I když souvislost z názvu stati není patrná, je sociologicky nesmírně zajímavá a dalekosáhlá. Demolice obcí v minulosti provázely rozšiřování těžby hnědého uhlí v ČR, jehož spalování v naší zemi od 60. let minulého století bylo a stále ještě je hlavním způsobem výroby elektřiny (a druhotně někdy také tepla).

Těžba hnědého uhlí byla v minulosti a do dneška zůstává hlavním způsobem získání zdroje pro výrobu elektřiny a tepla v České republice. Severočeský hnědouhelný revír (SHR), který se rozkládá na území dnešního Karlovarského a Ústeckého kraje, je územím s největším množstvím zásob hnědého uhlí v České republice a těžba uhlí je zde spojena se životy obyvatel tohoto regionu. V minulosti do této oblasti lákala nové pracovníky, ale zároveň přinesla devastaci krajiny a zhoršení životního prostředí. V současné době již těžba uhlí nedosahuje takové míry, nicméně její význam příliš neklesá.

Neoprávněné vstupy do prostoru dráhy, které mají v ČR každoročně za následek okolo 200 obětí, se ve značné míře týkají i dětí a mládeže. Této problematice přitom není v rámci dopravní výchovy věnována dostatečná pozornost. Ve výzkumu bylo v ČR téma tzv. železničního trespassingu zatím zpracováno jen všeobecně se zaměřením především na podmínky vzniku a charakteristiky rizikových lokalit; v zahraničí jsou jak výzkum, tak i praxe více věnovány otázkám působení na veřejnost včetně vzdělávání dětí a mládeže.

Internet se v posledních třech desetiletích stal integrální součástí soudobých společností a jeho obsah postupně ohromně narůstá a velmi dynamicky se proměňuje. I tak však společenské vědy a společenští vědci nevěnují přílišnou pozornost tomu, jaké svědectví může web nabídnout ohledně společenských změn. Tento článek se věnuje úvodu do problematiky webových archivů, které mohou sloužit jako zdroj dat částečně vypovídající o dynamické proměně současné společnosti a komunikace. Cílem článku je diskutovat jednotlivé problémy, kterým společenský vědec při využití dat z webových archivů čelí, a navrhnout či alespoň nastínit jejich řešení.

Nakladatelství Karolinum vydalo v roce 2018 knihu Historicko-sociologické reflexe, tvořenou texty Jiřího Šubrta, které editor Karel Černý tematicky rozdělil do tří sekcí ve snaze představit odbornou práci autora v její mnohotvárné šíři a specifických podobách.

Survey of Health, Ageing and Retirement in Europe (SHARE) je mezinárodní výzkumný projekt, který se zaměřuje především na pochopení stárnutí populace a vlivu stárnutí na individuální životy v rozličných kulturních podmínkách Evropy [Börsch-Supan, Jürges 2015: 5]. Jedná se o multidisciplinární panelovou databázi mikro dat o zdraví, socioekonomickém statusu a sociálních a rodinných sítích u populace starší 50 let. V současné době se SHARE účastní 27 evropských zemí společně s jednou mimoevropskou, konkrétně se jedná o Izrael.

Od 80. let začaly přístupy měření společenského blahobytu upouštět od užívání čistě ekonomických indikátorů a stále častěji se přikláněly k vícerozměrnému pojetí blahobytu zahrnujícímu koncepty, jako jsou životní podmínky či kvalita života [Večerník 2012]. V českém prostředí byly ovšem tyto dimenze reflektovány ve výzkumech jen zřídka, lepšího datového pokrytí z hlediska širšího pojetí blahobytu se nám dostává až po roce 2000, a to zejména díky mezinárodním komparativním studiím [Večerník 2014]. Jednou z těchto studií je European Quality of Life Survey (dále EQLS), který „doplňuje tradiční indikátory ekonomického růstu a životního standardu, jako je HDP či příjem“ [Eurofound 2017a] o environmentální a sociální aspekty při zjišťování kvality života občanů. EQLS se zaměřuje nejen na objektivní indikátory, jako je vzdělání, zaměstnanost, bydlení, rodina či zdraví, ale i na subjektivní vnímání kvality života – kupříkladu na vnímání spokojenosti a štěstí obyvatel evropských států.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

časopis Naše společnost se Vám podruhé dostává do rukou v novém vzhledu. A prozrazuje na sebe, že hodlá zůstat časopisem vícera barev. Oproti minulému číslu, kde byla vyvedena fialově, tentokrát obálka odhaluje další barvu.

Na základě mnoha empirických výzkumů je současná Česká republika považována oproti Slovensku za více sekulární. Tyto rozdíly v míře sekularity mezi oběma zeměmi byly často zjišťovány především prostřednictvím měr forem tradiční religiozity. Pokles těchto měr religiozity ve společnosti je obecně vysvětlován prostřednictvím sekularizační teze. Jednotlivé sekularizační teorie pak nahlížejí sekularizační proces jako pokles významu náboženství napříč celou společností, který spojují s procesem modernizace. Světový názor (náboženský nebo nenáboženský) však v určité míře ovlivňuje i jednání lidí v jejich každodenních životech, protože má vliv na jejich přijímané hodnoty a názory, které vstupují do racionálního kalkulu každého člověka při řešení jeho každodenních potřeb.

V článku je prezentována aplikace smíšeného výzkumu na příkladu mezietnických postojů (předsudků). Cílem bylo zanalyzovat postoje majoritní společnosti k Romům ve vztahu k meziskupinovému kontaktu, tedy zjistit, zda osoby z majoritní společnosti mající nějaký bližší kontakt s romskou minoritou vykazují odlišnou míru předsudečnosti oproti těm, kteří kontakty s Romy jako přáteli nebo dobrými známými nemají. Pro analýzu byla využita kvantitativní data z reprezentativního výzkumu CVVM a kvalitativní data získaná z polostrukturovaných rozhovorů. Na tomto základě je zvažována vhodnost využití smíšeného designu, jeho limity i přínosy pro oblast výzkumu předsudků. Záměrem smíšeného designu je získat komplexnější a přesvědčivější výsledky ve srovnání s použitím jedné metody (buď jen kvantitativní, nebo jen kvalitativní) výzkumu.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

nenechte se ničím zmást – ano, opravdu máte před sebou další číslo časopisu Naše společnost. Jak je patrné na první pohled, v letošním roce jsme se odhodlali k další inovaci.

Článek se zaměřuje na metody měření korupce, kdy nejprve popisuje tři generace indikátorů, které měří korupci, a poté je kvalitativně a kvantitativně srovnává. Vzhledem k tomu, že korupce je skrytá aktivita, kterou je velmi obtížné měřit přímo; neexistují žádné oficiální statistiky o počtu případů korupce. Z tohoto důvodu je možné měřit korupci pouze nepřímými indikátory a je velmi těžké říci, zda jsou tyto ukazatele spolehlivé a skutečně měří korupční jevy v dané zemi. V průběhu let bylo vyvinuto velké množství různých ukazatelů, které se snaží zachytit a odhadnout korupci, někteří z nich měří vnímání korupce, jiní se snaží použít "tvrdé údaje" k prozkoumání úrovně korupce v zemi a některé další kombinovat různé ukazatele, vážit je a poté publikovat kompozitní ukazatele, které se snaží zachytit celkovou korupci v zemi.

Nenáhodný výběr reprodukčních partnerů v lidské populaci, tedy výběrové párování, pozorujeme stabilně po dekády napříč společnostmi, včetně České republiky. Společenské vědy věnují nejvíce pozornosti homogamii, manželství sobě podobných párů, a to díky jejímu potenciálnímu dopadu na společnost. Vysoká homogamie ve společnosti může znamenat velkou uzavřenost jednotlivých skupin, zabraňovat sociální mobilitě, poukazovat na rasové napětí ve společnosti a zvyšovat nerovnost.

Cílem tohoto článku je informovat především kvantitativně zaměřené sociální vědkyně a vědce o základních vlastnostech velkých dat a představit možnosti a omezení využívání těchto dat v sociálně vědním výzkumu. Text postupně zprostředkovává informace o třech základních typech velkých dat, tak jak jsou rozlišovány v současné metodologické literatuře – administrativních datech, transakčních datech a datech ze sociálních sítí – a ilustruje na příkladech, k čemu je možné tato data využít v oblasti kvantitativního sociologického výzkumu, jehož dominantní metoda – výběrové dotazníkové šetření – se podle mnohých ocitla v krizi, zejména z důvodu snižující se návratnost šetření ve většině vyspělých zemí a upadající důvěry veřejnosti v průzkumy veřejného mínění.

Internet je v životě velké části současných lidí téměř všudypřítomný a současně je tok informací, které „protékají“ webovým prostorem, z celospolečenského hlediska nepředstavitelně mohutný. Ovšem zároveň je internet jen poměrně zřídka využíván jako významný zdroj pro analýzy v sociálních a humanitních vědách. A pokud již užíván je, tak pouze pro zkoumání toho, co se děje právě teď, bez vztahu k minulosti a k dimenzi sociální změny.

Laická i odborná veřejnost si často klade otázku, jak dopadnou budoucí volby. Do středu pozornos-ti se tak dostávají předvolební výzkumy, diskutuje se to, jak jsou tyto výzkumy schopny odhadovat, jak volby dopadnou; kritice je podrobována jejich metodika (viz např. [Krejčí 2004]). Česká tele-vize (dále ČT), jako jeden z nejvýznamnějších zadavatelů průzkumů veřejného mínění v ČR [Fri-čová 2013], vychází vstříc těm, kteří chtějí zkoumat kvalitu a povahu dat, která toto veřejnoprávní médium zveřejňuje, a případně dělat hlubší analýzy. ČT proto zveřejňuje data z předvolebních výzkumů a výzkumů pravidelně sledujících volební postoje a názory na aktuální témata. Data slou-ží České televizi jako základ také pro diskuse (například pro otázky Václava Moravce) – na jejich základě jsou vybírána témata a hosté do vysílání. Aktuality a zprávy založené na datech sebraných pro ČT jsou dostupné na stránkách ČT. [ceskatelevize.cz 2018] V každém publikovaném článku je odkaz na aktuální výzkumnou zprávu, která obsahuje základní analýzy z dat z příslušné vlny.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

otevíráte letošní druhé číslo, které obsahuje tři odborné stati a další – věříme, že informačně zajímavé – texty.

Článek se snaží přispět do diskuze konceptu sociální odpovědnosti firem méně studovanou oblastí dopadů příspěvků od firem na lokální a regionální rozvoj z pohledu samospráv a obyvatel obcí. Tento koncept je nejčastěji studován z pohledu korporací a bez prostorové dimenze, která ale hraje nezanedbatelnou roli v rozhodování firem o alokaci prostředků. Tuto mezeru ve výzkumu se článek snaží zaplnit studiem případu prostorové distribuce finančních darů od firmy ČEZ obcím v okolí jaderné elektrárny Dukovany ležící na periferním rozhraní Kraje Vysočina a Jihomoravského kraje. Nemalými finančními prostředky, které posílá do obecních rozpočtů, se snaží obyvatelům v okolí elektrárny kompenzovat rizika spojená s její lokalizací.

Cílem článku na obecné rovině je zhodnocení účasti obyvatel Česka na vybraných typech aktivit podporujících veřejný zájem (mj. účast na veřejném projednávání k některému z místních problémů, účast na dobrovolné akci, účast na finanční sbírce či podpis petice) a na těchto aktivitách jako celku. Na základě rešerše literatury je stanoveno, že pojmy angažovanost a participace jsou vnímány jako synonyma. V teoretické části jsou diskutovány prediktory angažovanosti, přičemž jako stěžejní se jeví dle většiny autorů vzdělání, což se promítlo do formulace první hypotézy (H1): Angažovanost občanů je pozitivně ovlivněna výší jejich dosaženého vzdělání. Naopak v Česku nebyl doposud šířeji řešen vztah životní spokojenosti a angažovanosti, proto je formulována druhá hypotéza (H2): Existuje souvislost mezi životní spokojeností občanů a jejich angažovaností, přičemž aktivnější občané jsou spokojenější.

Cílem tohoto článku je přispět ke zkoumání dějin české sociologie rozborem časopisu Acta Universitatis Carolinae Philosophica et Historica – Studia Sociologica (AUC StS), který vydává Katedra sociologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Toto méně známé periodikum lze po téměř 50 letech existence považovat i za dokument vývoje a peripetií části české (resp. československé) sociologie. V textu přibližujeme hlavní rysy periodika a diskutujeme jeho pozici a význam v rámci české sociologie. Kromě běžných postupů obsahové analýzy využíváme i metodologicky inovativní analýzu citačních sítí. Jedním z důležitých cílů textu je tak i posouzení vhodnosti využitých metod pro zodpovídání podobných výzkumných otázek.

Kniha představuje možnosti zkoumání mluveného slova v rámci několika přístupů kvalitativní analýzy. Text je rozdělen do tří hlavních částí věnovaných narativní analýze, konverzační analýze a analýze diskurzu. Každá kapitola poskytuje obecné seznámení se základy uvedených přístupů k datům pocházejícím z výpovědí a konverzací a poté popisuje specifické metody pro sběr dat (například focus groups) a pro analýzu dat (kupříkladu kritická diskurzní analýza). Autorky jdou cestou výběru typických zástupců, spíše než by byly vedeny snahou o vyčerpávající popis, takže některé významné přístupy nejsou diskutovány – například diskurzivní psychologie. Pozitivním důsledkem ovšem je, že text není přetížen kupením jmen stále dalších škol a jejich zástupců. To je velmi výhodné pro studenty, kteří navštěvují úvodní nebo „intermediate“ kurzy kvalitativní analýzy, ale pravděpodobně ne tolik pro ty, kdo již mají rozsáhlejší zkušenosti z výzkumu.

Bezprecedentní možnosti archivace a sdílení informací vedou v naší současné společnosti k tomu, že se obraz minulosti zachycené ve vzpomínkách a vyprávěních přímých pamětníků stává důležitým zdrojem našeho (laického i odborného) vědění o této minulosti. S ohledem na rostoucí počet archivovaných orálněhistorických interview (dále OHI), často dostupných na internetu či na specializovaných pracovištích, lze orální historii využít jako specifický zdroj dat, analyzovatelných (mimo jiné) i ze sociologického hlediska. Bližší představení jednoho z takových zdrojů, konkrétně Archivu vizuální historie USC Shoah Foundation, přístupného v Praze prostřednictvím Centra vizuální historie Malach, je hlavním cílem tohoto textu.

Ve dnech 12. až 13. září 2017 proběhl každoroční Expertní seminář CESSDA, kterého se účastnil i Český sociálněvědní datový archiv (ČSDA) Sociologického ústavu Akademie věd, pořadatel loňského ročníku, který proběhl v Praze. Letos se seminář uskutečnil v norském Bergenu pod záštitou Norského centra pro výzkumná data (NSD).