2007/2

V říjnu 2004 Scott L. Althaus a Devon M. Largiová publikovali v časopise Americké politologické asociace (ASPA) Political Science & Politics článek v překladu nazvaný „Kdy se Usáma stal Saddámem: původ a důsledky změny amerického veřejného nepřítele č. 1“, v němž se zabývali otázkou, jak a s jakými důsledky došlo po teroristických útocích z 11. září 2001 v průběhu relativně krátkého času k přesunu těžiště zájmu amerického politického vedení a médií v proklamované „válce s terorem“ od Usámy bin Ládina, jakožto zřejmého původce těchto atentátů, který Spojeným státům vyhlásil „svatou válku“ a který nebyl do té doby a ani následně dopaden, k iráckému prezidentu Saddámu Husajnovi a Iráku.

Politická kultura je termín, který v nejširší veřejnosti evokuje chování politiků, politických subjektů a stran ve veřejném prostoru. Tato představa rezonuje s vymezením daného termínu jako určité typologie způsobu, kterým funguje politický systém jako celek na obsahové i znakové úrovni. Do politického systému je přitom zahrnuto obecné chování politických institucí, politiků ale i občanů [Pehe 1997].

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

otevíráte již druhé číslo časopisu Naše společnost Centra pro výzkum veřejného mínění. I v roce 2007 Vás jeho prostřednictvím jak „kmenoví“ autoři a autorky CVVM, tak spolupracovníci a spolupracovnice z jiných výzkumných oddělení Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i. a dalších akademických institucí seznamovali s výsledky své vědecké práce.

V seriálu, který má za cíl čtenáře provést všemi čtyřmi fázemi zodpovídání otázek dotazníkového průzkumu, se tedy ocitáme v kroku druhém. Ačkoli, jak bylo naznačeno, problematika vybavování informací z paměti se týká také otázek postojových, na tomto místě se budeme věnovat především dotazům faktografickým. Na využívání vzpomínek za účelem vytvoření názoru/postoje lze aplikovat stejné poznatky jako na otázky po faktech nebo událostech; situace, kdy dotazovaní z paměti vyvolávají již předem připravený postoj, pak bude pojednána v souvislosti s celkovou teorií postoje v následující části seriálu, neboť se věcně váže spíše k problematice rozhodování.

Rodinu je možno definovat jako relativně trvalé uskupení osob založené na pokrevních vztazích, vzniklé manželstvím popř. adopcí, jejímiž hlavními funkcemi jsou zejména reprodukce, výchova, ale i přenos kulturních vzorů [Maříková et. A. 1996: 940]. Význam instituce manželství nejen v souvislosti s touto definicí je dnes již často diskutovaným tématem. Podnětem pro tyto diskuse jsou jistě nejen objevující se názory a otázky ve smyslu manželství jako překonané instituce, ale podobným debatám též nahrávají demografické statistiky, v jejichž výsledcích je obsažen trend klesající sňatečnosti, potažmo jisté oslabování rodiny v tom základním slova smyslu (nízká plodnost obecně, růst podílu dětí rodících se mimo manželství apod.

Obecné otázky distributivní spravedlnosti, tedy představy lidí o spravedlivém rozdílení statků a kritika existujících nespravedlností patří všeobecně k jednomu z klíčových problémů sociálních věd. Empirická sociologie se na tomto poli zabývá převážně dvěma otázkami, jak spravedlnost nebo nespravedlnost sociálního světa vnímáme a na základě jakých kritérií jej hodnotíme.

Schopnosti médií formovat veřejné mínění a nastolovat témata, která veřejnost následně vnímá jako důležitá, jsou předmětem odborného zájmu již od počátků komunikačních výzkumů. V souvislosti s počátky zkoumání mechanismů nastolování témat (agenda-setting) můžeme zmínit například Waltera Lippmanna, který již v roce 1922 upozorňuje na to, že masová média mohou nastavením svých obsahů formovat lidské vnímání světa.