Baňka velkokališná (Sarcosphaera coronaria) je krásně zbarvená jarní houba. Dříve byla považována za jedlou, na počátku 20. století však bylo zaznamenáno několik otrav. Příčina sporadické toxicity této houby není známa, vysvětlením by však mohl být arzén, který baňka akumuluje ve svých plodnicích. Koncentrace arzénu v sušině studovaných plodnic baňky dosáhla až 0,9%! Pomocí vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) a hmotnostní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem (ICPMS) byla zkoumána chemická forma arzénu v houbě. Převažující sloučeninou byla kyselina methyarsonová (MA), která není příliš toxická, nalezli jsme však i nízké koncentrace vysoce toxické trojmocné formy této látky (MA [III]). Stanovené množství nebylo dostatečně vysoké, aby způsobilo akutní otravu, ale koncentrace výrazně stoupla při experimentu simulujícím trávení. Přestože stále nemůžeme arzén označit jako jednoznačnou příčinu toxicity baňky velkokališné, zdá se, že mohou existovat faktory zvyšující podíl toxické (MA [III]) a ty by měly být zkoumány v budoucnu. Mezinárodní výzkum byl proveden ve spolupráci dvou ústavů Akademie věd ČR (Geologický ústav a Ústav jaderné fyziky) a Univerzity ve Štýrském Hradci.

V tenké, nikdy netěžené slojce lignitu křídového stáří, která vychází na povrch na pláži při jihozápadním okraji ostrova Bornholm (Dánsko), byl nalezen zuhelnatělý a pyritem prosycený úlomek kmínku jehličnatého stromu. V šikmé prasklině ve dřevě, která se mohla otevřít například při vichřici, se dochovalo šest úzkých, přibližně vodorovných chodbiček vykousaných do obou stran praskliny. Chodbičky jsou propojeny jedním, přibližně přímým, hlavním tunelem. Z dnešní doby známe podobně tvarované chodbičky jako hnízdní struktury těch nejméně vítaných škůdců jehličnatých stromů pěstovaných v produkčních monokulturách (čeleď Scolytidae, česky kůrovcovití). Nález z Bornholmu poukazuje na to, že nejstarší kůrovcovití patrně obývali původně pouze náhodné praskliny ve dřevě a kůře a teprve během kenozoika se rozšířili jako původci lokálně katastrofických událostí ve vývoji porostů jehličnanů. Více v článku (Journal Ichnos).

Na jaře letošního roku se završila dlouholetá práce autorského kolektivu, který se zabýval územím Českosaského Švýcarska. Výsledek má podobu publikace pod redakcí RNDr. Zuzany Vařilové, PhD. z Muzea města Ústí nad Labem. Při rozsahu 576 stran jde o nejrozsáhlejší dílo, které kdy bylo geologii této oblasti věnováno. Hlavními autory kapitol Geologie, Tektonika a Geomorfologie jsou pracovníci Geologického ústavu AV ČR. Křest knihy za účasti všech autorů proběhne 24. září v Ústí nad Labem.

V časopise Earth Science Reviews byl publikován článek, který se věnuje datování zirkonů ve zvrásněných mořských sedimentech na okraji oceánských desek (tzv. akrečních klínech). Srovnáním údajů z různých lokalit byla zpřesněna interpretace zdrojových hornin pro tyto části oceánské kůry. Ve studii, která byla vytvořena v úzké spolupráci s Přírodovědeckou fakultou UK (J. Žák, J. Hajná) a kde spoluautory za náš ústav jsou M. Svojtka a L. Ackerman, je navržen nový koncept závislosti stáří zirkonů na vzdálenosti od zdrojových hornin. Článek významně přispívá k pochopení sedimentačních a tektonických procesů, které postihují oceánskou kůru během jejího vývoje.