Současná diverzita tropické flóry a bioty Latinské Ameriky je výsledkem řady historických událostí, ke kterým došlo během jejího dlouhého vývoje. Výskyt stejných či příbuzných čeledí, rodů nebo druhů v oblastech a na kontinentech představujících součásti někdejšího prakontinentu Gondwana jsou výsledkem působení tří mechanismů: rozpadu souvislého areálu výskytu (vikariance) na území někdejší Gondwany, migrací rostlin přes kontinenty severní polokoule a disperzí přes oceány. Při mezikontinentálním rozšíření řady čeledí však často nehrál roli jen jeden z výše uvedených mechanismů, ale často šlo o jejich kombinace. Tím se stává studium historie různých taxonů komplikovanější. K jejímu odhalení je potřeba mít jasnou představu o stáří jejich jednotlivých vývojových linií, umožňující správnou interpretaci působení konkrétního mechanismu na jejich dnešní rozšíření a diverzitu.
Seznam použité a v článku citované literatury:
Renner, S. S., Strijk, J. S., Strasberg, D., Thébaud, C. (2010). Biogeography of the Monimiaceae (Laurales): a role for East Gondwana and long-distance dispersal, but not West Gondwana. Journal of Biogeography, 37(7), 1227–1238.
Doyle, J., Sauquet, H., Scharaschkin, T. (2004). Phylogeny, molecular and fossil dating, and biogeographic history of Annonaceae and Myristicaceae (Magnoliales). International Journal of Plant Sciences, 165(4), 55–67.
Couvreur, T. L. P., Pirie, M. D., Chatrou, L. W., Saunders, R. M. K., Su, Y. C. F., Richardson, J. E., Erkens, R. H. J. (2011). Early evolutionary history of the flowering plant family Annonaceae: steady diversification and boreotropical geodispersal. Journal of Biogeography, 38(4), 664–680.
Michalak, I., Zhang, L.-B., Renner, S. S. (2010). Trans-Atlantic, trans-Pacific and trans-Indian Ocean dispersal in the small Gondwanan Laurales family Hernandiaceae. Journal of Biogeography, 37(7), 1214–1226.
Yokoyama, J., Suzuki, M., Iwatsuki, K., Hasebe, M. (2000). Molecular phylogeny of Coriaria, with special emphasis on the disjunct distribution. Molecular phylogenetics and evolution, 14(1), 11–9.
Chanderbali, A. S., Werff, H. V. D., Renner, S. S. (2001). Phylogeny and Historical Biogeography of Lauraceae : Evidence from the Chloroplast and Nuclear Genomes. Annals of the Missouri Botanical Garden, 88(1), 104–134.
The tropical flora and biota of Latin America was influenced during its long history by several events that led to their current diversity and disjunct distribution. Three mechanisms have been proposed to explain the occurrence of the same or closely related families, genera and/or species among fragments of former Gondwana: vicariance, migration of plants across the continents and long distance dispersion. Recent intercontinental distribution of several taxa is commonly a result of their combination. Good knowledge of the age of principal lineages is needed for the correct interpretation of the effect of these mechanisms on the distribution and diversity of the investigated lineages.
-
Druh Pouteria sapota (z čeledi zapotovitých, někdy též sapodilovitých – Sapotaceae) pochází z Mexika, dnes však patří k často pěstovaným ovocným a okrasným dřevinám tropů. Ovoce nazývané v angličtině mamey poskytuje velké množství oranžově zabarvené dužniny sladké, avšak spíše mdlé chuti, vhodné např. k přípravě marmelád. Foto D. Stančík
-
Rod Melastoma (čeleď Melastomataceae) představuje s přibližně 20 druhy typický prvek tropické flóry jihovýchodní Asie. Převážná část druhů vytváří suché plody tobolky. Mezi zástupce s dužnatými plody patří M. sanguineum (na snímku), po zavlečení jako okrasná rostlina na Havajské ostrovy se stala nežádoucím invazním druhem, úspěšným díky šíření plodů ptáky. Foto D. Stančík
-
Jihoamerickým zástupcem rodu Coriaria je např. keř C. ruscifolia z Chile. Často tvoří dominantní složku keřových formací temperátního lesa. Plody jsou jedovaté, místně se využívají k výrobě jedu na krysy. Foto D. Stančík
-
Rod Nectandra patří mezi druhově nejbohatší (ca 115 druhů) rody vavřínovitých (Lauraceae) v tropech Jižní Ameriky. Typickými plody jsou jednosemenné bobule na bázi uložené v nápadné češuli (hypanthium). Díky velké produkci dužnatých plodů, zdroje potravy pro široké spektrum živočichů (především ptáků), patří rod i celá čeleď k významným složkám tropických ekosystémů. Foto D. Stančík
-
Pantropicky rozšířený rod Erythrina (čeleď bobovitých – Fabaceae) s přibližně 130 druhy keřů a vzrostlých, často opadavých stromů, rostoucích od polopouštních křovisek přes deštné lesy až do horských mlžných lesů. Na snímku E. crista-galli pocházející z oblasti Brazílie a Argentiny, dnes běžně pěstovaný okrasný strom teplejších oblastí celého světa. Foto D. Stančík
-
Rod Bauhinia je s ca 200 druhy dalším diverzifikovaným pantropicky rozšířeným zástupcem bobovitých, u kterého můžeme předpokládat kombinaci vlivu rozpadu Gondwany a eocenní migrace přes severní polokouli. Na obr. oblíbený okrasný druh B. monandra, pocházející z Madagaskaru. Foto D. Stančík
-
Mezi druhově nejbohatší rody čeledi Melastomataceae patří Medinilla s asi 375 druhy. Centrum diverzity má v jihovýchodní Asii, zasahuje na Madagaskar (70 druhů), do Austrálie, Afriky a na Novou Kaledonii. Na snímku dnes již běžně pěstovaná pokojová rostlina M. magnifica. Foto A. Potůčková
-
Do bazální a evolučně staré vývojové linie (ambavoidní linie) čeledi Annonaceae patří také druh Cyathocalyx obtusifolius z deštného lesa Nové Guineje. Do rodu Cyathocalyx se řadí na 37 druhů rozšířených v jihovýchodní Asii. Pro tento rod je typická tzv. ramiflorie – růst květů ve svazcích na silnějších větvích stromu. Foto D. Stančík
-
Cyathocalyx obtusifolius z deštného lesa Nové Guineje. Na detailu květu je dobře patrné množství tyčinek a stopkaté gyneceum z velkého počtu plodolistů. Foto D. Stančík
-
Rod Polyalthia (čeleď Annonaceae) je se zhruba 100 druhy rozšířen převážně v jihovýchodní Asii, několika druhy však zasahuje až do Austrálie, na Madagaskar a do Afriky. Jde o kauliflorní stromy s typicky trojčetnými květy na kmenech i hlavních větvích, s kruhem kališních a dvěma kruhy korunních lístků, s velkým počtem tyčinek a plodolistů (apokarpní gyneceum). Květ je adaptován na opylení brouky. Tento rod reprezentuje nejmladší z hlavních vývojových linií čeledi. Foto D. Stančík
-
Rod Polyalthia (čeleď Annonaceae) – detail květu druhu P. cf. cauliflora z Nové Guineje. Foto D. Stančík
-
Rod Polyalthia (čeleď Annonaceae) – po opylení vzniká velké a nápadné souplodí bobulí. Foto D. Stančík