Purkyňův jev byl objeven českým přírodovědcem Janem E. Purkyněm v jeho disertaci z r. 1818 a publikován v němčině r. 1825. Sítnice lidského oka sestává ze dvou typů detektorů: čípků pro barevné (fotopické) vidění a tyčinek pro noční (skotopické) vidění. Zatímco čípky jsou nejcitlivější pro žlutozelenou část spektra, tyčinky mají toto maximum citlivosti posunuto do pásma zelenomodrého. Efekt zkresluje srovnávání jasností hvězd rozličných barev a musí se k němu přihlížet při astronomické fotometrii. Měsíční kráter a planetka č. 3701 byly po-jmenovány po Purkyňovi.
The human retina consists of two kinds of receptors: cones for colour (photopic) vision and rods for night-time (scotopic) vision. While cones are most sensitive in the yellow-green part of the spectrum, the rods are most sensitive in the green-blue. The Purkyně effect (shift) distorts the comparison of brightness of stars with different colours and should be accounted for in astronomical photometry. A lunar crater and minor planet no. 3701 were named after Purkyně.
Vyobrazení z pokračování pražské dizertace Příspěvky k poznání zraku ze subjektivního hlediska (Berlín 1825). Znázorňují mihavé obrazce a fosforeskující vlnění po požití náprstníku (38–42), koncentrické kruhy a paprsky ke zkouškám krátkozrakého oka (44–45), osy krátkozrakého a dalekozrakého oka pro vysvětlení šilhavosti (46) nebo vysvětlení převrácených pohybů předmětu (špendlík) před snímkem v blízkosti oka (47–49). I. díl Sebraných spisů J. E. Purkyně – Opera omnia, opus I. (1918)
