Podobně jako v předchozích případech i v Chebské pánvi se v minulosti našly fosilie třetihorních savců s významným historickým kontextem. Především je to Dolnice u Chebu, objevená Johannem W. Goethem v letech 1820–23 během jeho posledních pobytů v Čechách. Poté byla v letech 1883–4 při těžbě sladkovodního vápence v Horní Vsi u Františkových Lázní nalezena celá kostra dinotéria, která vyřešila vzhled tohoto chobotnatce. Další kosterní doklady objevil v r. 1957 archeolog Evžen Plesl v třetihorních vrstvách základů stavby nové školy ve Františkových Lázních. Všechny tyto výskyty nasvědčují, že Chebská pánev je velmi nadějnou oblastí pro paleontologická bádání.
The first mammalian assemblage in the basin of Cheb was discovered in the fall of 1957. The outcrop displayed the litoral facies of the s.c. Cypris series overlying the browncoal seam. The layer is probably identical with the bed of the complete skeleton of the Deinotherium found in 1883. In the fifth part of the series the discoveries and the mode of life of the strange Proboscidean genus Deinotherium are described.
-
Nejhojnějším prvkem v třetihorní fauně Františkových Lázní jsou drobní pišťuchovití z řádu zajíci – druh Prolagus oeningensis je zastoupen mnoha sty čelistí, izolovaných stoliček a zlomků kostí končetin. Vzhledem k doprovodné fauně se domníváme, že tito miocenní pišťuchovití obývali ve velkém počtu vlhké pobřežní biotopy s porosty rákosin Podobný výskyt známe z většiny evropských nalezišť.
-
Druhý objev celé kostry dinotéria z let 1883–4 ze starších vrstev miocénu v Horní Vsi nedaleko Františkových Lázní. Nález je vystaven ve vídeňském Přírodovědném muzeu. Pochází z cyprisového souvrství Chebské pánve v podloží masivní lavice sladkovodního vápence; pro jeho těžbu byly v okolí založeny četné jámy. Šlo zřejmě o úplnější kostru menšího druhu popsaného již dříve ze stejně starých vrstev z jižního Německa – Deinotherium bavaricum. Celý nález byl neodborně vyzdvižen a mnoho částí kostry se postupně ztratilo (např. spodní kly). V debatách o podobě dinotérií však přinesl nejvíce podrobností. Ve 30. letech 20. stol. navštívil vídeňské muzeum americký paleontolog Henry F. Osborn v rámci příprav rozsáhlé monografie Proboscidea (1934), aby ověřil pravost kostry. Zjistil však, že valná část je doplněna sádrou (jeho náčrt vpravo dole). Dnes je celý nález opraven a doplněn podle úplných koster z miocénu objevených v Langenau u Stuttgartu.
-
Svalové studie, skicy a rekonstrukce mastodonta Gomphotherium angustidens. Mastodonti byli hlavní vývojovou skupinou chobotnatců v třetihorách. Stoličky mastodontů měly nápadně silnou sklovinu, která bránila rychlému obroušení zubů, dále měli kly v horní i dolní čelisti. Kly chobotnatců jsou stále dorůstající prodloužené řezáky, které během vývoje postupně ztratily sklovinu; jen někteří geologicky starší mastodonti ji mají zachovánu v podobě podélných bočních pruhů. Mnohotvaré kly mastodontů sloužily zprvu při získávání potravy, v obraně a předvádění, což vedlo k nejrůznějším tvarům silně ovlivněným pohlavním dimorfismem. Kly současných slonů (pouze v horní čelisti, spodní byly v průběhu vývoje redukovány) tvoří jen zvláštně upravený pružný dentin čili zubovina.
-
Rekonstrukce mastodonta Gomphotherium angustidens. Mastodonti byli hlavní vývojovou skupinou chobotnatců v třetihorách. Pronikli z Afriky přes Blízký východ do Eurasie a Beringovou úžinou až do Severní a následně do Jižní Ameriky. Pro předchůdce dnešních slonů v mladších třetihorách se v minulosti vžilo jméno mastodont vytvořené G. Cuvierem v r. 1817. Dnes jím označujeme řadu samostatných rodů a podrodů, představujících několik vývojových linií, ve skutečnosti ne vždy patřících mezi předky dnešních slonů. Orig. P. Major
-
Schematická mapa jižní Evropy a severní Afriky v období spodního miocénu, kdy nastalo krátkodobé spojení obou kontinentů pevninskou šíjí Blízkého východu. To umožnilo migraci afrických savců, např. mastodonta G. angustidens a dinotéria Prodeinotherium na sever přes Anatolii do Evropy a Asie. Na západ do Evropy současně pronikaly Asií ze Severní Ameriky skupiny např. křečkovitých hlodavců a koní (Anchitherium, Hippotherium). Podle: F. Rögl (1998), upraveno
-
Svalové studie, detaily hlavy a rekonstrukce dinotéria. Většina badatelů zaznamenala při rekonstrukci dinotérií i mastodontů závažný problém. Tvary jejich dolních čelistí se spodním párem mohutných klů vyvolaly diskuzi, zda mohly být jejich spodní kly součástí ústní dutiny. Nicméně mezi savci existuje srovnatelný příklad – utváření ústní dutiny u hlodavců čeledi rypošovití (Bathyergidae), jejichž mohutné horní i spodní řezáky slouží jako nástroj v hrabavém způsobu života, a tím se ocitly mimo ústní dutinu a obrostly srstí. Ústní dutina se zavírá druhotnými pysky až za nimi. Dalším méně významným příkladem je průnik horních tesáků či „klů“ mimo ústní dutinu u prasatovitého sudopytníka babirusy (Babyrousa). U něho má odklon tesáků dorzálním směrem na lebce význam pro předvádění a nesouvisí s jejich funkcí v ústní dutině. Orig. P. Major
Rekonstrukce mastodonta Gomphotherium angustidens. Mastodonti byli hlavní vývojovou skupinou chobotnatců v třetihorách. Pronikli z Afriky přes Blízký východ do Eurasie a Beringovou úžinou až do Severní a následně do Jižní Ameriky. Pro předchůdce dnešních slonů v mladších třetihorách se v minulosti vžilo jméno mastodont vytvořené G. Cuvierem v r. 1817. Dnes jím označujeme řadu samostatných rodů a podrodů, představujících několik vývojových linií, ve skutečnosti ne vždy patřících mezi předky dnešních slonů. Orig. P. Major
