Trilobiti po sobě zanechali v sedimentech prvohorního stáří bohatý fosilní záznam, včetně drobných postembryonálních stadií. Během rané ontogeneze je vývoj trilobitů charakterizován postupným přirůstáním tělních článků a následně ho vystřídá tzv. epimorfní vývoj, kdy nové články už dále nepřirůstají. Nejmenší postembryonální stadia trilobitů mohla žít planktonním nebo bentickým způsobem života.
Použitá a citovaná literatura:
BARRANDE, J. Systême silurien du centre de la Bohême. Ière partie: Recherches paléontologiques. Vol. 1. Crustacés: trilobites. Prague, Paris: Published by the author, 1852. 935 str.
DAI, T., ZHANG, X. Ontogeny of the redlichiid trilobite Metaredlichia cylindrica from the Lower Cambrian (Stage 3) of South China. Journal of Paleontology. 2012, vol. 86, s. 646–651.
FORTEY, R. A., CHATTERTON, B. D. E. Classification of the trilobite suborder Asaphida. Palaeontology. 1988, vol. 31, s. 165–222.
HUGHES, N. C., MINELLI, A., FUSCO, G. The ontogeny of trilobite segmentation: a comparative approach. Paleobiology. 2006, vol. 32, s. 602–627.
CHATTERTON, B. D. E., SPEYER, S. E. Larval ecology, life history strategies, and patterns of extinction and survivorship among Ordovician trilobites. Paleobiology. 1989, vol. 15, s. 118–132.
CHATTERTON, B. D. E., SIVETER, D. J., EDGECOMBE, G. D., HUNT, A.S. Larvae and relationships of the Calymenina (Trilobita). Journal of Paleontology. 1990, vol. 64, s. 255–277.
CHATTERTON, B. D. E. Ordovician proetide trilobite Dimeropyge, with a new species from northwestern Canada. Journal of Paleontology. 1994, vol. 68, s. 541–556.
CHATTERTON, B. D. E, EDGECOMBE, G. D. SPEYER, S. E., HUNT, A. S., FORTEY, R. A. Ontogeny and relationships of Trinucleoidea (Trilobita). Journal of Paleontology. 1994, vol. 68, s. 523-540.
CHATTERTON, B. D. E., SPEYER, S. E. 1997. Ontogeny. In KAESLER, R. L. (ed.) Treatise on invertebrate paleontology, Part O, Arthropoda 1, Trilobita 1, revised. Volume 1. Lawrence: Geological Society of America and University of Kansas Press, 1997. S. 173–247.
LAIBL, L., FATKA, O., CRONIER, C., BUDIL, P. Early ontogeny of the Cambrian trilobite Sao hirsuta from the Skryje–Týřovice Basin, Barrandian area, Czech Republic. Bulletin of Geosciences. 2004, vol. 88, s. 293–309.
LEROSEY-AUBRIL, R., FEIST, R. First Carboniferous protaspid larvae (Trilobita). Journal of Paleontology. 2005, vol. 79, s. 702–718.
PARK, T. Y., CHOI, D. K. Ontogeny of the Furongian (late Cambrian) remopleuridioid trilobite Haniwa quadrata Kobayashi, 1933 from Korea: implications for trilobite taxonomy. Geological Magazine. 2011, vol. 148, s. 288–303.
SPEYER, S. E., CHATTERTON, B. D. E. Trilobite larvae and larval ecology. Historical Biology. 1989, vol. 3, s. 27–60.
STUBBLEFIELD, C. J. Notes on the development of a trilobite Shumardia pusilla (Sars). Zoological Journal of the Linnean Society London. 1926, vol. 35, s. 345–372.
WAISFELD, B. G., VACCARI, N. E., EDGECOMBE, G. D., CHATTERTON, B. D. E. Systematics of Shumardiidae (Trilobita), with new species from the Ordovician of Argentina. Journal of Paleontology. 2001, vol. 75, s. 827–859.
WHITTINGTON, H. B. The ontogeny of trilobites. Biological Reviews. 1957, vol. 32, s. 421–469.
ZHANG, X. G., CLARKSON, E. N. K. Phosphatized eodiscoid trilobites from the Cambrian of China. Palaeontographica Abt. A: Palaeozoology – Stratigraphy. 2012, vol. 297, s. 1–121.
Trilobites have an excellent fossil record in palaeozoic sediments, including their early postembryonic stages. During the early ontogeny, trilobite development is characterised by the successive addition of trunk segments. This type of development is subsequently replaced by a so-called epimorphic phase with stable numbers of segments. The earliest postembryonic stages of trilobites could live either as plankton or benthos.
-
Drobné protaspidní stadium trilobita druhu Sao hirsuta (blíže v textu, nalevo) zachované v jemnozrnné břidlici s odděleným hypostomem (částí exoskeletu na spodní straně hlavového štítu; nahoře). Jedinec měří asi 1 mm a jeho morfologie naznačuje bentický způsob života, tedy na mořském dně. Napravo se nachází část hlavového štítu většího trilobita stejného druhu. Kolorovaná fotografie ze skenovacího elektronového mikroskopu. Ze sbírek České geologické služby. Foto L. Laibl
-
Planktonní protaspidní stadia rodu Isotelus z hřbetní (vlevo nahoře) a břišní strany (vlevo dole), hypostom není zachován. Nahoře uprostřed planktonní protaspidní stadium rodu Remopleurides. Vpravo nahoře část hlavového štítu meraspidního jedince stejného rodu. Uprostřed a vpravo dole ocasní štíty meraspidních stadií téhož rodu. U všech jedinců (pocházejících ze sbírek Přírodovědného muzea v Londýně) byl původně vápnitý krunýř nahrazen oxidem křemičitým a mohli tedy být získáni z vápence rozpuštěním v kyselině. Délka všech jedinců asi 1 mm
-
Tabule č. 7 z díla Joachima Barranda, první svazek Systême Silurien du Centre de la Bohême (1852) s vyobrazením ontogeneze kambrického trilobita druhu Sao hirsuta (viz také obr. 1, 7 a na první straně obálky). Třída Trilobita zahrnuje vymřelé, výhradně mořské členovce, kteří se poprvé objevují před 520 miliony let v kambriu a vymírají před 250 miliony let na konci permu. Mezi charakteristické znaky této skupiny patří především podélné členění těla na osní lalok a postranní laloky, příčné členění na hlavový štít (cephalon), trup (thorax) a ocasní štít (pygidium), kalcifikovaná hřbetní vnější chitinová kostra (exoskelet), kalcifikované oční čočky, břišní duplikatura, hypostom a dvouvětevné nekalcifikované končetiny.
-
Postembryonální vývoj druhu Shumardia (Conophrys) salopiensis, na němž je patrné postupné přirůstání jednotlivých článků za hlavovým štítem. Nápadné trny na čtvrtém článku za hlavovým štítem lze použít jako indikátor pro určení místa, kde přirůstaly nové články. Nové trupové články vznikají na předním okraji posledního segmentu a na předním okraji ocasního štítu jsou dříve vzniklé segmenty oddělovány, přičemž se stávají součástí trupu. Podle: C. J. Stubblefield (1926) a B. G. Waisfeld a kol. (2001), upraveno
-
Typická morfologie bentického protaspidního stadia připomínající dospělce (nahoře) a planktonního, dospělcům nepodobného protaspidního stadia (dole), vždy z hřbetní (vlevo) a břišní strany (vpravo). Podle: R. A. Fortey a B. D. E. Chatterton (1988) a L. Laibl a kol. (2014), upraveno
-
Druhé protaspidní stadium druhu Hydrocephalus carens z kambria okolí Týřovic s nápadnou hypertrofovanou glabelou (osní částí hlavového štítu) a dvěma páry trnů na trupových článcích. Délka jedince asi 2 mm. Ze sbírek České geologické služby. Foto L. Laibl
-
Raně meraspidní stadium druhu Sao hirsuta z kambria okolí Týřovic s třemi volnými trupovými články a částečně odkrytým hypostomem. Délka ca 1,5 mm. Ze sbírek Národního muzea. Foto L. Laibl
-
Raně meraspidní stadium druhu Deanaspis senftenbergi z ordoviku okolí Králova Dvora s perforovaným hlavovým lemem a jedním trupovým článkem; dospělci mají 6 článků trupu. Délka jedince ca 1,5 mm. Ze sbírek Národního muzea. Foto L. Laibl
-
Meraspidní stadium druhu Aulacopleura konincki ze siluru poblíž Loděnic. Tento druh patří díky hojnosti drobných i dospělých stadií mezi nejprozkoumanější trilobity vůbec. Délka ca 2,5 mm. Ze sbírek Národního muzea. Foto L. Laibl
-
Meraspidní stadium druhu Ectillaenus benignensis z ordoviku okolí Prahy (Vokovice). Nápadné jsou čtyři srostlé články na předním okraji ocasního štítu, které se v průběhu dalšího vývoje oddělují do trupu. Délka asi 9,5 mm. Ze sbírek Národního muzea. Foto L. Laibl
-
Protaspidní stadia se mohou mezi jednotlivými skupinami trilobitů značně lišit. Zde zástupci některých rodů jednotlivých řádů. Podle různých zdrojů (viz použitá literatura), upraveno
-
Pozdně meraspidní stadium (druhá etapa životního cyklu) trilobita druhu Sao hirsuta z kambria v okolí Týřovic. Tento jedinec o délce 6 mm má 14 trupových článků, přičemž dospělci jich měli 17. Část hlavového štítu (glabely) je odlomená, takže vidíme zpevněnou část vnější chitinové kostry na spodní straně hlavového štítu (hypostom). Ze sbírek Národního muzea v Praze. Foto L. Laibl