Velké kočky náleží mezi nejpůsobivější a nejznámější zvířata vůbec. I když fylogenetické výzkumy založené na molekulárně biologických metodách svědčí o poměrně starobylém původu podčeledi Pantherinae, evoluční historii jejích současných druhů lze vysledovat jen několik málo miliónů let zpět do minulosti. Jako nejstarší se zatím jeví vyhynulý druh Panthera blytheae ze svrchního miocénu Střední Asie, který je pokládán za předka dnešního sněžného levharta. Také další dva vymřelé druhy, P. zdanskyi and P. palaeosinensis, mají svůj původ na asijském kontinentě, kde se oba vyskytovaly v období spodního pleistocénu. Rovněž tak tygr, který je téměř jistě potomkem prvního z nich. Bohužel, budoucnost těchto šelem je více než nejistá, neboť jsou soustavně ohrožovány ztrátou svého životního prostředí a pytláctvím.
Seznam použité a doporučené literatury je přiložen jako pdf příloha níže pod galerií obrázků.
The big cats are some of the most impressive and best-known animals at all. Although the phylogenetic evidence based on molecular methods indicates the fairly ancient origin of the subfamily Pantherinae, the evolutionary history of the most contemporary species can be traced back just a few million years into geological history. The extinct Panthera blytheae of Central Asia from the Upper Miocene is the most ancient kind, supposedly the snow leopard's ancestor. Also the other two extinct species P. zdanskyi and P. palaeosinensis from the Lower Pleistocene both share Asian origins and occurrences. The same is true for the tiger, which is evidently the descendant of the former one. Unfortunately, the future of these beautiful beasts is in great jeopardy, since they are constantly suffering from the loss of suitable habitats and poaching.
-
Schéma fylogenetických vztahů a přibližné časové divergence jednotlivých recentních druhů kočkovitých šelem (Felidae). Upraveno podle různých zdrojů. Orig. M. Chumchalová
-
Levhart obláčkový (Neofelis nebulosa). Rod Neofelis představuje sesterský taxon k rodu Panthera. Foto S. Knor
-
Diagram chronostratigrafického výskytu vyhynulých i recentních druhů velkých koček (Pantherinae). Upraveno podle různých zdrojů. Orig. M. Chumchalová
-
Nedospělý samec tygra sumaterského (Panthera tigris sumatrae). Hlavními rozpoznávacími vnějšími znaky tohoto poddruhu jsou menší velikost těla a sytější zbarvení s hustšími pruhy. Charakteristické jsou rovněž dobře vyvinuté licousy, zejména u samců. Foto S. Knor
-
Rekonstrukce vzhledu druhu Panthera blytheae s hypotetickou kresbou srsti. Upraveno podle různých zdrojů. Orig. M. Chumchalová
-
Lebka tygra (P. tigris). Nápadnými rysy jsou výrazný šípový hřeben (crista sagittalis externa), široký jařmový oblouk (arcus zygomaticus), silné špičáky a trháky (P4 a M1), na spodní čelisti pak hluboká fossa masseterica a nápadný úhlový výběžek (processus angularis). Foto S. Knor
-
Fosilizovaná lebka druhu Panthera blytheae, mírně deformovaná tlakem nadloží. Upraveno podle různých zdrojů. Orig. M. Chumchalová
-
Rekonstrukce lebek a vnějšího vzhledu druhů Panthera zdanskyi (vlevo) a P. palaeosinensis (vpravo). Délka lebky 264 mm, resp. 240 mm. Upraveno podle různých zdrojů. Orig. M. Chumchalová
-
Boční a přední pohled na fosilizovanou horní čelist druhu P. zdanskyi, původně přisuzovanou P. palaeosinensis. Upraveno podle různých zdrojů. Orig. M. Chumchalová
-
Fosilizovaná, jen mírně deformovaná lebka se spodní čelistí P. zdanskyi. Upraveno podle různých zdrojů. Orig. M. Chumchalová
-
Morfometrická analýza lebek recentních i fosilních druhů velkých koček. Z archivu autora, upraveno
-
Morfometrická analýza dolních čelistí stejných druhů velkých koček jako na obr. 11, navíc s analýzou dvou mandibul druhu P. gombazsoegensis. Za pozornost stojí především rozdílná pozice druhu P. zdanskyi v obou diagramech a na druhém diagramu pozice P. gombazsoegensis vzhledem k současnému jaguárovi (P. onca). Z archivu autora, upraveno
-
Fosilní lebka tygra z čínské středopleistocenní lokality Tien-čchin-kchao (oblast Wan-sien, východní S-čchuan). Z archivu autora
-
Samec irbise (Panthera uncia). Foto S. Knor
-
Schematická mapa jižní a jihovýchodní Asie v obdobích kulminujících pleistocenních zalednění, provázených maximálním poklesem hladiny oceánu. Důležitý geografický předěl představuje Wallaceova linie, oddělující orientální oblast od tzv. Wallacey, která se vyznačuje směsicí asijských a australských druhů. Za tuto hranici nikdy nepronikl žádný druh velkých koček. V místech jejího průběhu je oceán natolik hluboký, že se protilehlé souše nikdy nepropojily pevninskými mosty. Upraveno podle různých zdrojů. Orig. M. Chumchalová