Příkladem spojení kulturně a historicky podmíněné biodiverzity jsou historické parky a zahrady se svým specifickým vývojem a proměnami v čase. V České republice se nachází nemalý počet zahrad a parků významných z hlediska jejich přírodních hodnot, jde především o věkovité stromy, staré kultivary, kompozice vegetačních struktur, jejichž podobu dokládá jak historické založení, tak pozdější vývoj zahrnující širokou škálu přístupů od stálé kontinuity údržby, přes pozvolný zánik opuštěním a zarůstáním, až po celkovou likvidaci areálu. Vzniká tak pestrá škála stanovišť od antropických po novodobou divočinu. Jako vhodné vnímáme propojení kulturních hodnot památek zahradního umění s přírodními biotopy a přirozené zasazení parkové vegetace do krajinného kontextu tak, jak se s tím setkáváme u nejcennějších objektů (např. Průhonice, Terčino údolí u Nových Hradů, Petrohrad, Červený Dvůr u Chvalšin, Kačina apod.).
K dalšímu čtení v Živě
Vřeckovýtrusná zkáza jasanů (2014, 1)
Průhonická botanická zahrada na Chotobuzi (2015, 3)
Invaze – monotematické číslo Živy (2018, 5)
Seznam použité literatury je v PDF formátu ke stažení níže pod obrazovou galerií.
Biocultural diversity is associated with biodiversity conditioned by cultural and historical development. Examples of such connections are the manor parks and gardens with their specific changes over time. In the Czech Republic, there is a large number of gardens and parks important in terms of natural values, such as veteran or memorial trees, old cultivars and vegetation compositions. Their historical foundation was evidenced by permanent continuity of maintenance, gradual extinction, or overall abandonment. This creates a diverse range of habitats from anthropic to modern wilderness. We perceive a connection between cultural values with natural habitats and the natural placement of park vegetation in the landscape context.
-
Geometrizované záhony s aromatickými a léčivými bylinami byly typické ve středověkých a renesančních klášterních a mnohdy i světských zahradách – obnovena byla např. v Kratochvíli, ve špitálních zahradách přetrvaly do barokního období – na snímku obnovená zahrada v Kuksu. Foto T. Kučera
-
Vstup ze saly terreny do uzavřeného čestného dvora ohraničeného sochařskou výzdobou ve Veltrusích pokračuje osovou alejí přes hospodářskou část krajinářského parku k bráně Červeného mlýna. Foto T. Kučera
-
Tatáž osa jako na předchozím obr. spojuje vstupní bránu, jezírko a objekt zámku ve Veltrusích v protilehlém směru, osa mezi branami parku a mlýna měří 2 325 m. Foto T. Kučera
-
Ohrazený přírodně krajinářský park s přirozeným listnatým porostem tvoří v okolní zemědělské krajině významné centrum diverzity druhů vázaných na lesní porosty a staré stromy. Smilkov. Foto T. Kučera
-
V současných oborních lesích je travinobylinný podrost chudý a dřeviny přirozeně prakticky nezmlazují. Blatná. Foto T. Kučera
-
Intenzita kultivace se zpravidla snižuje se vzdáleností od zámku. Nejvíce cizokrajných dřevin bývá v bezprostředním okolí zámku. Červený Hrádek u Jirkova. Foto T. Kučera
-
Intenzita kultivace se zpravidla snižuje se vzdáleností od zámku. Nejvíce cizokrajných dřevin bývá v bezprostředním okolí zámku, které uzavírá porost domácích dřevin s podsadbou okrasných keřů. Červený Hrádek u Jirkova. Foto T. Kučera
-
Okraje porostů bývají ponechány samovolnému vývoji a zarůstají náletem. Červený Hrádek u Jirkova. Foto T. Kučera
-
Lesoparky v době krajinářské přestavby zahrnovaly bažantnice a části obor s rozbíhající se sítí cest. V oboře bývalo i zázemí pro lovce, jehož okolí bylo často kultivované s výsadbou okrasných dřevin. Červený Hrádek u Jirkova. Foto T. Kučera
-
Mapa zámeckého parku z r. 1844 od Karla Knafa, která zároveň sloužila jako podklad pro další úpravy. Státní oblastní archiv v Litoměřicích a fond Velkostatek Červený Hrádek
-
Zahrada v Liběchově se vzrostlými solitéry a skupinami dřevin tvořícími pohledově atraktivní obvodovou kulisu. Foto T. Kučera
-
Zpětný pohled z neudržované části zahrady v Liběchově, kde mobiliář postupně pohlcuje divočina. Foto T. Kučera
-
Neudržovaná část zahrady v Liběchově, kde mobiliář postupně pohlcuje divočina a rozrůstají se novodobé invazní druhy jako pajasan žláznatý (Ailanthus altissima) ve stříhané habrové stěně. Foto T. Kučera