Článek ke 120letému výročí kolaudace Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy dokumentuje změny za posledních pět let: rekonstrukci vstupního skleníku, souboru sukulentních expozic či vitrínu masožravých rostlin; ve venkovních expozicích pak zcela změněné expozice Rašelina a slatina, Hadcová skalka, Karpatská skalka a Užitkové rostliny. Ve venkovní expozici subtropických rostlin přibylo několik geograficky zaměřených skalek reprezentujících všechny kontinenty.
O historii Botanické zahrady PřF UK podrobněji pojednává článek na str. LXV–LXVI kulérové přílohy této Živy, představuje i vydané publikace o Botanické zahradě, systém informačních tabulí a plány do budoucna.
This article on the 120th anniversary of the final official approval of the The Charles University Faculty of Science Botanical Garden documents the changes over the last five years: the reconstruction of the entrance greenhouse, the collection of succulent exhibits and the carnivorous plants display; the outdoor exhibits now include entirely altered exhibits of Peat and Bog, Serpentine Rockery, Carpathian Rockery and Economic Plants. The outdoor exhibit of subtropical plants now presents several geographically focused rockeries representing all the continents.
-
Vstupní, původně cykasový a palmový skleník zahrnuje nově expozici všech fylogeneticky starobylých skupin, tedy kapraďorostů a tropických nahosemenných. Dominantou jsou 120 let staré původní cykasy, na snímku ale vidíme zadní pasáž s epifytickými a terestrickými druhy kapradin a plavuní (moniliofyt) a mechorostů. Foto A. Procházková
-
V nové expozici jihoamerické Caatingy byl použit mimo jiné bílý křemen, protože v křemenných náplavech se v přírodě vyskytují např. zástupci ohrožených brazilských rodů kaktusů Uebelmannia a Discocactus (ze seznamu CITES I – bezprostředně ohrožené vyhubením), rovněž zde hojně zastoupených. Na snímku D. horstii, v přírodě jeden z nejohroženějších druhů rodu. Foto A. Procházková
-
Základem expozice Galapág bude stávající dospělá opuncie Opuntia echios. V přírodě je potravou endemické želvy sloní. Foto T. Procházka
-
Část specializovaného biotopu z africké oblasti Knersvlakte, pro který jsou typická křemenná políčka a žíly. Roste tu řada vysoce specializovaných sukulentů (třeba tzv. živé kameny z rodů Conophytum, Lithops a Argyroderma z čeledi kosmatcovitých –Aizoaceae), budoucí dominantou expozice jsou stromové aloe rozsochaté (Aloidendron dichotomum), tzv. kokerboom – toulcový strom (ze suchých větví Sanové neboli Křováci vyrábějí toulce na šípy). Foto T. Procházka
-
Pro sbírku tučnic (Pinguicula) jsme zbudovali novou tufovou skalku simulující přirozené prostředí sezonně vysychajících sádrovcových skal. V popředí zajímavá různolistá P. gypsicola. Foto A. Procházková
-
Sezonně zatahující Globba winitii z čeledi zázvorovitých (Zingiberaceae). Zázvory v širším slova smyslu se zabývá rozsáhlá skupina vědců z PřF UK, díky nimž jsme získali pro sbírky mnoho cenných druhů, včetně této globy. Foto A. Procházková
-
Sluncovka kalifornská (Eschscholzia californica) se sama na skalce přesévá a populace se tak každoročně obnovuje bez větších zásahů zahradníka. Podzimní semenáče dokonce během mírných zim přežívají a první vlna květů je ke spatření již začátkem května, další pak na jarní generaci semenáčů následují v průběhu léta až do podzimu. Foto A. Procházková
-
Horská louka na Šumavě? Nikoli. Nacházíme se na opačné straně zeměkoule, v horách jižní Afriky – resp. v Praze, na naší lesothské skalce, kde v době květu dominují např. sukulentní delospermy (Delosperma) a gazánie (Gazania). Všímavý pozorovatel zaznamená i Aloe aristata, která bez problému přečkala již dvě české zimy. Foto A. Procházková
-
Západomediteránní skalka ze světlé opuky, velmi podobné vápencovým formacím v reálném Středozemí. Dominují klasické místní keříky a byliny, jako sápa Phlomis italica a vítečník sítinovitý (Spartium junceum), některé druhy jsou již vyloženě horské, původem např. z Pyrenejí a Apenin. Nachází se zde i hojně geofytů, např. narcis (Narcissus), česnek (Allium), kosatec (Iris) a brambořík (Cyclamen). Foto T. Procházka
-
Hadcový český endemit kuřička hadcová (Minuartia smejkalii) z Dolnokralovických hadců je pěstována v rámci záchranného programu. Foto L. Hrouda
-
V expozici Středoevropská květena byl zprovozněn potok propojující dvě jezírka. Pohled na část zvanou Háj. Foto L. Hrouda
-
Rekonstruovaná Hadcová skalka. Foto L. Hrouda
-
Len karpatský (Linum extraaxillare) z Belianských Tater na vápencové části nově budované Karpatské květeny. Foto L. Hrouda
-
Ukázka expozice Užitkových rostlin na první terase zahrady. Foto L. Hrouda
-
Suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum) z Třeboňska v nově budované expozici Rašelina. Foto L. Hrouda
-
Koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) v Botanické zahradě Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v expozici Středoevropská květena. Tento středoevropský endemit roste na stepních stráních a skalách na bazických podkladech. Patří mezi silně ohrožené taxony květeny České republiky (kategorie C2). Foto L. Hrouda