Soutěž Věda je krásná se zrodila na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy – pravidelní čtenáři Živy již vědí, že první kolo se konalo v r. 2009, koncem r. 2016 byl uspořádán tedy již 8. ročník. Jednotlivé ročníky se lišily okruhem účastníků (od studentů a vědců PřF UK, přes celou Univerzitu Karlovu až po širokou veřejnost zapojenou do projektu Přírodovědci.cz) i postupným rozšiřováním hodnocených kategorií. Více najdete na webové stránce www.vedajekrasna.cz.
This competition run by the Faculty of Science of the Charles University in Prague and its supportive website www.prirodovedci.cz aims to show the beauty and aesthetics revealed by scientific research, either by photography, illustrations or computerized visualizations of natural phenomena (www.vedajekrasna.cz).
-
Rosnatka Drosera peltata je zástupce australských druhů, má štítovité listy a na nich četné tentakule. Oproti našim druhům je schopná estivovat přes období sucha, kdy využívá zásob energie skrytých pod zemí v jejích hlízách. Foto J. Pilátová (kategorie Vědecká mikrofotografie; absolutní vítěz 8. ročníku)
-
Vřecka. Uvnitř plodnice parazitické houby rodu Sawadea (padlí, houby vřeckovýtrusné) se skrývá několik vřecek s výtrusy – askosporami, které v příští sezoně napadnou listy javorů. Přívěsky na povrchu plodnice zajišťují přichycení k substrátu. Nejde o vážnou chorobu, ve většině případů pouze o slabou nákazu ke konci vegetačního období, kdy listy stejně přirozeně opadají. Palackého náměstí, Praha. Foto O. Koukol (Vědecká mikrofotografie)
-
Vodní prostředí nabízí domov mnoha živočišným skupinám. Na ilustraci je znázorněn druh langusta karibská (Panulirus argus). Digitální kresba v programu Photoshop. Orig. M. Nacházelová (1. místo, Objevitelská)
-
Vodní prostředí nabízí domov mnoha živočišným skupinám. Na ilustraci je znázorněn druh kapustňák širokonosý (Trichechus manatus). Digitální kresba v programu Photoshop. Orig. M. Nacházelová (1. místo, Objevitelská)
-
Padlí andělé. Kloši rodu Lipoptena mají v dospělosti pár křídel, která záhy po příletu na hostitele záměrně odhazují. Pokud se při výběru nedobrovolného živitele zmýlí a místo jelena nebo srny skončí na těle nevhodného hostitele, např. člověka, není již pro ně bez ztracených křídel cesty zpět. Portrét L. fortisetosa ve skenovacím elektronovém mikroskopu, kolorováno. Foto J. Bulantová (Vědecká mikrofotografie)
-
The Mirror. Štika obecná (Esox lucius) patří mezi nejznámější predátory sladkovodního prostředí. O jejím raném vývoji nicméně není dosud známo téměř nic. V rámci výzkumu průběhu ontogeneze byly pomocí protilátky detekovány vyvíjející se nervy, jež jsou představeny na této fotografii u jedince starého 26 dní. Výsledný snímek byl získán pomocí konfokálního mikroskopu – teplejší barvy značí povrchové nervy a chladnější naopak ty uložené hlouběji. Foto J. Štundl (1. místo, Vědecká mikrofotografie). Podpořeno grantem Národního muzea P15/01/G-ŠT
-
Pusu, prosím! Fotografie bude nejspíš vzbuzovat mnoho asociací, ve skutečnosti však vidíme sosák masařky. Toto speciali - zované ústrojí je součástí lízacího ústního ústrojí a slouží mouchám k příjmu potravy. Snímek z elektronového mikroskopu, barvy byly přidány dodatečně. Foto V. Sýkora (Vědecká mikrofotografie)
-
Granátová pusinka. Mikrofotografie zachycuje odolávání pyropového granátu neúprosným změnám teplot a tlaků, jež jsou způsobeny výstupem plášťových hornin směrem k zemskému povrchu. Tenký lem pestrobarevných krystalků kolem velkého zrna granátu vznikl jeho postupným rozpadem. Snímek byl pořízen v polarizačním mikroskopu za použití sádrovcového filtru. Skutečná velikost zrna je přibližně 6 mm. Foto R. Jedlička (Vědecká mikrofotografie)
-
Tvrdé a měkké tkáně lidské hlavy. Díky různé míře absorpce rentgenového záření je možné měkké a tvrdé tkáně lidské hlavy segmentovat a posléze převést na povrchy reprezentované trojúhelníkovými sítěmi. Zleva: povrch kůže, průhledná kůže nad lebkou, povrch kůže barevně zobrazuje lokální tloušťku měkkých tkání, trojúhelníková síť popisující povrch lebky, průhledné zobrazení vnějších a vnitřních povrchů kostěné tkáně. Orig. J. Dupej (1. místo, Vědecká ilustrace a virtuální příroda)
-
Pár. U některých druhů živočichů není vůbec jednoduché rozeznat samečka od samičky. U jiných, jako třeba u pavouka druhu Nephila clavipes, je to docela snadné – pokud samečka najdete. Florida Keys, ostrůvek Bahia Honda. Foto A. Buček (Objevitelská)
-
Predátor ulovil predátora. Orel skalní (Aquila chrysaetos) požírající lišku obecnou (Vulpes vulpes). Po orlu mořském (Haliaeetus albicilla) je orel skalní druhý největší dravec, kterého lze v České republice vidět. Jeho potravu nejčastěji tvoří hlodavci a zajíci. Dokáže ale ulovit např. i mladého jelena nebo lišku. Chytit lišku je však pro orla do velké míry riskantní záležitost. I při úspěšném lovu mu tato šelma může způsobit zranění, jehož následkům později podlehne. Foto Š. Bejdová (Vědecká fotografie a wildlife)
-
Vodouch na lovu. Ačkoli perloočky nepatří mezi typickou potravu velkého pavouka, ulovil jich tento exemplář hned několik. Vodouch stříbřitý (Argyroneta aquatica) je asi jediným „vodním“ druhem pavouků na světě. U nás se vyskytuje v zarostlých tůních a rybnících. Zajímavostí je, že patří mezi naše nejjedovatější pavouky. Fotografie z Velké výstavy bezobratlých, která proběhla v červnu 2015 v pražské Botanické zahradě Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Foto P. Šípek (1. místo, Vědecká fotografie a wildlife)
-
Kolonizátor. Mimořádná podoba a výbava plodů kokosovníku ořechoplodého (Cocos nucifera), tedy kokosové palmy, stojí za jejím rozšířením v oblasti nejen Indického oceánu. Plody se šířily buď unášené na mořské hladině, nebo na člunech kolonizátorů. Na snímku semenáček vyvržený na neobydleném ostrově Bilang-Bilangan v Indonésii. Foto J. Brůna (Vědecká fotografie a wildlife)
-
Kůže gekona. Felsumy (Phelsuma) jsou mezi teraristy velmi oblíbené. Může za to jednak jejich malá plachost, a také přirozeně krásné zbarvení. Makrofoto - grafie zachycuje detail kůže největšího zástupce rodu, u nás relativně běžně chované felsumy madagaskarské (P. madagascariensis). Foto V. Kuttelvašerová Stuchelová (Objevitelská)
-
Sea starlet. Několik centimetrů velká mořská sasanka Nematostella vectensis patří mezi žahavce (Cnidaria). Tento poměrně nový modelový organismus napomáhá porozumění mechanismům evoluce v oboru evoluční vývojové biologie. Foto I. Dobiášovská (2. místo, Vědecká fotografie a wildlife)
-
Turbulence. Vírovost dvourozměrné nestlačitelné kapaliny za experimentálně nedostupných podmínek získaná řešením Navierovy-Stokesovy rovnice. Orig. F. Uhlík (2. místo, Vědecká ilustrace a virtuální příroda)