Monografie Lucie Antošíkové představuje jednu z určujících osobností české literatury od šedesátých let dvacátého století, básníka, literárního kritika, editora, překladatele a pedagoga Antonína Brouska. Jeho dílo je vykládáno na základě teorií kolektivní paměti, přičemž výchozí bod představuje Brouskova poezie. Proměny poetiky hypersenzitivního a přitom intelektuálně založeného básníka nabízejí klíč k dílu jako celku: K zásadnímu posunu došlo po autorově emigraci, kdy pro něj jeho lyrická tvorba představovala útočiště, bezpečný prostor pro vzpomínání a konstrukci domova; a znovu ve chvíli, kdy se básník po roce 1989 pokusil o návrat do Československa.
Previous
Next
Konference o bratrech Čapcích
JIŘÍ POLÁČEK
Spisovatelská jubilea bývají často podnětem k pořádání literárních konferencí, což platí též o výročích...
Akt (ne)víry
VERONIKA KOŠNAROVÁ
Miroslav Olšovský (1970) v literatuře rozhodně není žádným nováčkem. V minulosti vydal básnické sbírky...
Česká literatura přes železnou oponu
KAREL KOMÁREK
Teprve z ediční zprávy na s. 470 a stručně ještě z textu na obálce se čtenář dozví, co kniha obsahuje (titul...
![Konference o bratrech Čapcích](https://webarchiv.lib.cas.cz:443/wayback/20201210183731im_/https://www.ucl.cas.cz/images/stories/loga/ceska-literatura-v-siti-204x50.jpg)
![Akt (ne)víry](https://webarchiv.lib.cas.cz:443/wayback/20201210183731im_/https://www.ucl.cas.cz/images/stories/loga/ceska-literatura-v-siti-204x50.jpg)
![Česká literatura přes železnou oponu](https://webarchiv.lib.cas.cz:443/wayback/20201210183731im_/https://www.ucl.cas.cz/images/stories/loga/ceska-literatura-v-siti-204x50.jpg)