Publikace se zabývá literárním životem prvního dvacetiletí existence českého protikomunistického exilu, tedy období mezi únorem 1948 a srpnem 1968. Největší pozornost autor věnuje zakladatelům České kulturní rady v exilu, u nás dosud málo známému vydavateli Antonínu Vlachovi a jeho jmenovci, básníkovi, prozaikovi a redaktorovi Robertu Vlachovi. Téměř obrozenecké úsilí pozapomenutých osobností autor sleduje v širokých souvislostech literárních i politických dějin našeho exilu.
Previous
Next
Konference o bratrech Čapcích
JIŘÍ POLÁČEK
Spisovatelská jubilea bývají často podnětem k pořádání literárních konferencí, což platí též o výročích...
Akt (ne)víry
VERONIKA KOŠNAROVÁ
Miroslav Olšovský (1970) v literatuře rozhodně není žádným nováčkem. V minulosti vydal básnické sbírky...
Česká literatura přes železnou oponu
KAREL KOMÁREK
Teprve z ediční zprávy na s. 470 a stručně ještě z textu na obálce se čtenář dozví, co kniha obsahuje (titul...