Příručka vykresluje proměny české literatury v druhé polovině 20. století, v desetiletích, kdy její osudy výrazně spoluurčovaly komunistická utopie, pragmatická snaha režimu mocensky ovládnout všechny roviny veřejného a soukromého bytí, ale i rozmanité způsoby občanské a umělecké rezistence vůči tomuto ideologickému a mocenskému nátlaku. Přehledným způsobem prezentuje základní informace o dobovém literárním životě a o proměnách literární tvorby ve třech základních druzích (v poezii, próze a dramatu) a ve třech komunikačních okruzích, vynucených kulturní politickou státu, tedy o umělecké literatuře vydávané v oficiálních nakladatelstvích, v samizdatu a exilu. Textově příručka vychází z předchozího – čtyřsvazkového – kompendia autorského týmu. Na rozdíl od něho však není věnována odborníkům, ale svým rozsahem a výběrem základních údajů má aspiraci oslovit studenty i širší veřejnost zajímající se o problematiku české literatury daného období.
Previous
Next
Konference o bratrech Čapcích
JIŘÍ POLÁČEK
Spisovatelská jubilea bývají často podnětem k pořádání literárních konferencí, což platí též o výročích...
Akt (ne)víry
VERONIKA KOŠNAROVÁ
Miroslav Olšovský (1970) v literatuře rozhodně není žádným nováčkem. V minulosti vydal básnické sbírky...
Česká literatura přes železnou oponu
KAREL KOMÁREK
Teprve z ediční zprávy na s. 470 a stručně ještě z textu na obálce se čtenář dozví, co kniha obsahuje (titul...