-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý večer,
po shlédnutí filmu, který včera běžel v televizi (ČT1 někdy po 20. hodině) mi nedala spát jedna informace o Vítězslavu Nezvalovi. Pohledal jsem na internetu, ale moc informací tam nebylo. Našel jsem tam jen tento text: V první polovině let padesátých se národ svíjel na lopatkách. Mravnostní prověrka v Klubu: citýrován byl k prověrce Vítězslav Nezval, členové "senátu": Marie Majerová, Marie Pujmanová a Ondřej Sekora. Majerka se Nezvala zeptala: Vítku, náš Vítku, tys náš největší milovaný básník, proč tak týráš svou Františku nedovolenými poměry s jinými ženami? Protože rád mrdám, zněla zařvaná odpověď. Bylo po prověrce a na odchodu se Nezval obrátil a řekl: kunda je slovo jako každé jiné, nerad je používám před sprostými lidmi.
Můj dotaz směřuje k tomu, jestli se tato událost doopravdy stala a je tedy i pravdivou.
Dobrý den,
Přestože se nám nepodařilo ověřit původ Vámi uvedených informací, je vysoce pravděpodobné, že tato slova skutečně Vítězslav Nezval pronesl. Dovolíme si citovat z knihy V. Maršíčka Nezval, Seifert a ti druzí a sám můžete posoudit, zda je na ČT1 zmiňovaná historka hodnověrná:
"S Janem Nohou, Otčenáškem a Láďou Fikarem jsme ještě před pěti měsíci stáli před pelestí postele, na níž Nezval ležel (a říkal, že s chřipkou), a domlouvali jsme znovu přípravy jeho odkládané italské cesty. Dobrou hodinu, co jsme u něho byli, Nezval rukou pořád něco hledal pod polštářem a za svou hlavou. Teprve když jsme se měli k odchodu, hledané našel - mosazný zvonec na dlouhé dřevěné rukojeti. A jím začal třepat a nesmyslně zvonit, až se ve dveřích objevila Fáfinka, které bez okolků přikázal: "Uvař jim kafe!" Pak se ponořil do sebe a mlčel. Až po chvíli si uvědomil , že jsme ještě neodešli.
" Mládenci," procitl a pozvedl k nám oči, " že musím umřít, to vím, to se nedá nic dělat. Sám fakt mě neděsí - jako to, že se po mé smrti narodí ještě tolik krásných holek, kterým se já z toho posranýho hrobu nebudu moct ani podívat pod sukně ..." Pak se tomu všemu zasmál - a my jsme se museli ještě před svým odchodem podle jeho pokynů seřadit podle velikosti jemu u nohou a přísahat, že budeme naplňovat jeho odkaz, až on nebude na světě. Že budeme, řečeno terminologií přípustnou v knize, hodně milovat. Zaklínací slova, z nichž to druhé pronášel jadrnou češtinou, jsme museli po něm třikrát
opakovat: " Budeme m...! Budeme m ...! Budeme m...! Se zvednutou pravicí, se vztyčenýma dvěma prsty. " Jak Beneš nad tatíčkem Masarykem ...," poznamenal s úsměvem.
"Jednou jsme večeřeli ve spisovatelském klubuna Národní třídě s delegací čínských spisovatelů .... Číňané jsou, jak známo, zdrženliví v jídle i pití zejména tváří v tvář "bílým" - tak se ve vší počestnosti povečeřelo, pronesly se slavnostní přípitky a naši hosté se brzy zdvořile odporoučeli. U stolu zůstalo jen pár našinců" - Pujmanová, Nezval, Pilař, já a možná ještě někdo. Konečně jsme byli sami mezi sebou, mezi svými a mohli si po česku i dát trochu do trumpety. Takže jsme kapánek popili. Nezval si i po česku zalamentoval. Nad čínskou zdrženlivostí, o které se vyjádřil, že nakonec stojí, ať se o ní říká, co říká, "za hovno". V tom se zarazil, uvědomil si, že mu to slovo vyletělo před ženou, před váženou a úctu vzbuzující ženou, před dámou. " Promiň, Marie, že jsem se před tebou vyjádřil tak neslušně.
Ujelo mi to." " Ale coby, Vítku?" odvětila ono bez jakýchkoliv rozpaků.
"Vždyť je to krásné české slovo, kterým se dá říct málem všechno ... "
Chvilku se ještě hovořilo o variacích a permutacích některých českých podobných českých slov, a pak Nezval pozvedl číši na Mariinu počest: " Víš, Marie, " říkal zjihle, " vždy jsem tě obdivoval. Pro tvoji šlechetnost, ale hlavně pro krásu. A dodnes lituji, že jsem se s tebou nikdy nevyspal ... "
"Ale to mi říkáš, Vítku, teprve až teď?" usmála se paní Pujmanová aniž mrkla okem, decentně jako vždy (jen do toho pousmání se vloudilo trošku
melancholie) dodala: "Teď už je doopravdy pozdě ..." Její decentní odpověď ladila se vším ostatním: oblečena byla v decentní koktejlové róbě do půl lýtek, s decentním výstřihem, s decentním náhrdelníčkem kolem krku, decentně
upravenými vlasy."
Zdroj: MARŠÍČEK, Vlastimil. Nezval, Seifert a ti druzí-: necenzurovaný slovník českých spisovatelů. Vyd. 1. Brno: Host, 1999. 186 s., [22] obr.
příl. ISBN 80-86055-72-8.
Další podrobnosti o Nezvalově životě můžete studovat v Památníku národního písemnictví, který má ve fondu Nezvalovu pozůstalost (tedy i osobní korespondenci autora).
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Národní knihovna ČR
23.01.2014 09:31