Vědci z Fyziologického ústavu odhalili, že individuální chronotyp určuje načasování spínání hodinových genů nejen v mozku, ale i ve všech buňkách lidského těla, které obsahují tzv. periferní hodiny.

Chronotyp je řízený centrálními hodinami uloženými v hypotalamu a je ovlivněný jak geneticky, tak i vnějšími faktory, především světlem. Lidé s rozdílným chronotypem se liší např. v toleranci práce na směny. Zatímco pro extrémně pozdní typy nebývají noční směny zátěží, extrémně ranní typy je snáší obvykle velmi špatně. U ranních směn je tomu naopak. Pro optimální zařazení pracovníka je proto užitečné znát jeho individuální chronotyp. Běžně se chronotyp zjišťuje podle načasování sekrece melatoninu nebo spánku, které je řízeno centrálními hodinami v mozku.

Vědci z Fyziologického ústavu odhalili, že individuální chronotyp určuje i načasování spínání hodinových genů v buňkách získaných stěrem ústní sliznice, které obsahují tzv. periferní hodiny. Podle individuálního chronotypu je tak načasován komplexně celý časový systém, zahrnující jak centrální tak periferní hodiny. Studie dále prokázala, že analýzu spínání hodinových genů v periferních buňkách lze použít jako ukazatel fáze vnitřních hodin a to i u člověka vystaveného přirozeným světelným podmínkám v běžném životě.

Tento výzkum vzbudil značný mediální ohlas a byl mimo jiné citován i v New York Times. Gretchen Reynolds z New York Times si všímá toho, že naše preference k době, kdy chodíme spát a kdy vstáváme, nezávisí jen na našem životním stylu, ale je vepsána do časového programu spínání našich genů.

Nováková M, Sládek M, Sumová A. (2013): Human chronotype is determined in bodily cells under real-life conditions. Chronobiol Int. 30(4):607-17. 

Více o výzkumu v oddělení neurohumorálních regulací se dozvíte na jeho webových stránkách.