Rozdíl mezi koláčem a buchtou

Text dotazu

Dobry den, zajimalo by me, jaky je rozdil mezi buchtou a kolacem. Dekuji

Odpověď

Dobrý den,
hranice mezi buchtami, vdolky a koláči je poměrně tenká a vágní.  Běžně se ovšem pod pojmem buchta rozumí pečivo z kynutého těsta, které má hranolovitý tvar a je plněné sladkou náplní.  Obecně se pojmem buchta označuje též moučník z  tzv. lepšího druhu těsta (z piškotového, těsta kypřeného práškem do pečiva).

Koláčem je většinou nazýváno pečivo z kynutého těsta z bílé mouky, převážně kulatého tvaru, pečené v peci nebo v troubě na plechu. Koláč bývá mazaný nebo plněný nádivkou (tvarohovou, makovou, povidlovou, hruškovou, jablkovou, ořechovou, ovocnou...) Pojmenování uvedených moučníků se mění dobově a  regionálně, někdy se zase jedním termínem označovaly různé druhy, velikosti a tvary.

U buchet se můžete setkat s různými krajovými názvy jako měchury, mochury, rozpeky, rozpíčky, baby, zahýbáče, hnětky aj. Často byly nazývány též podle druhu náplně: sliváky, makovníky, tvarožníky, zelníky, mrkváky, mrkvance apod.

Ve starším období se termínem buchty rozuměly také knedlíky (stále místy v j. Čechách) noky a někde pokrmy z litého těsta. Na Moravě (kromě Hané) buchty v českém pojetí neznali, podobné pečivo nazývali vdolky, vdolečky, makovníčky, pagáčky, bobále (aj.) Termín buchta se zde používal pro lepší druh pečiva, nejčastěji ve tvaru věnce či bábovky.
Pokud se podíváme do historie stravování našich předků, české buchty patřily mezi tradiční štědrovečerní pokrmy a bývaly nezbytným pohoštěním pracovníků při některých pracích v hospodářství a součástí odměn. Jak je zřejmé i z českých pohádek, jednalo se o pokrm, který si s sebou často brávali lidé na cesty a nezřídka kdy jej přinášeli jako dar příbuzným či známým.

Dalo by se říci, že koláč byl pečivem ještě o něco svátečnějším a obřadnějším. Velké koláče figurovaly např. při svatbách, při odchodu čeledi ze služby, pekly se při rodinných  událostech a o výročních svátcích, v období Vánoc, Velikonoc, o poutích, letnicích, o posvícení.  Pečení koláčů bylo spjato též se svatodušními svátky zvanými dokonce někdy svátky koláčové. Zajímavostí je, že koláče patřily též mezi poplatky, které odváděli poddaní své vrchnosti světské i církevní ještě v 1. polovině 19. století. Podobně jako buchty i koláče byly součástí odměn čeledi, kantorům, pastýři - slouhovi, kováři a jiným obecním zaměstnancům a také součástí koled. V celé řade obřadností přejal koláč někdejší úlohu chleba.
Tvar, vzhled, symboly i jména vypovídají o jejich určení nebo funkci: dítě, bolestník, radostník, žalostník, koutní koláč, nevěstinský koláč, vrkoč, calta, měchura, hřebac, homole, štrycla, spleták, skládanec, plástovák apod. Na Moravě se můžete setkat s frgály (Valašsko) či táči (koláč ve velikosti na celý plech). V některých oblastech Moravy se koláče  spíše podobají vdolkům. Jsou kulaté, nejsou ovšem otevřené a plněné z vrchu ale uvnitř (jako české buchty).
Specifickým druhem byl svatební koláč. Znakem svatebního koláče byla mimořádná velikost. Údajně se kvůli němu boural i pecní otvor a na jeho pečení se půjčoval veliký obecní pekáč. O svatební koláč se dělili všichni přítomní hosté. Pekla ho nevěstina kmotra a přinášel se do svatebního domu rituálním způsobem. Přicházel pro něj průvod za doprovodu muzikantů, na hlavě ho nesl kmotr (družba), který s ním po příchodu k nevěstě třikrát obešel svatební stůl.
Termín koláč měl v minulosti též širší význam. Označoval odměnu vůbec, v užším smyslu úplatek. V tomto smyslu se můžete dodnes setkat s rčením "brát koláče" (úplatky) či "snědl koláč" ( dal se podplatit).

Použité zdroje

* BROUČEK, Stanislav, ed. a JEŘÁBEK, Richard, ed. Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Vyd. 1. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky v Praze a Ústav evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně v nakl. Mladá fronta, 2007. 3 sv. ISBN 978-80-204-1450-2.
* KAREŠ, Jiří. Moravské koláče a české buchty. 1. vyd. Praha: Agentura VPK, 2006. 106 s., [12] s. barev. obr. příl. ISBN 80-7334-084-4.
* ÚLEHLOVÁ-TILSCHOVÁ, Marie. Česká strava lidová. 1. vyd. Praha: Triton, 2011. 444 s. ISBN 978-80-7387-421-6.

Obor

Jazyk, lingvistika a literatura

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

07.05.2015 21:30