English
Nadace Alexandra von Humboldta je nadace dotovaná vládou Německa, ministerstvem zahraničních věcí, tedy státní, nikoli soukromou. Zahájila svoji činnost v roce 1925. Její předchůdkyní byla Humboldtova nadace pro výzkum přírody a na cestování. Činnost této předchůdkyně skončila s vypuknutím 1. světové války. Velkou zásluhu na zahájení činnosti Nadace v roce 1925 měl skvělý organizátor Walter Zimmermann, za studií jeden z funkcionářů vrcholné německé studentské organizace Deutsche Studenten.
Německo po prohrané válce bylo v tíživé situaci. Muselo platit reparace. Počátkem 20. let došlo k obrovské inflaci německé marky, což se dotklo všech Němců na území Výmarské republiky. Ke zlepšení obrazu Německa v kulturní oblasti v cizině i doma bylo ustavení německé nadace pro cizince pojmenované po vědci Alexandru von Humboldtovi. Na ministerstvu zahraničí to byl referát vládního rady Strohmanna. V listině o založení Alexander von Humboldt-Stiftung není uvedeno ministerstvo zahraničí, ač již přípravy na založení Nadace plně ministerstvo financovalo. To bylo pochopitelně jako jediný sponzor uvedeno v pozdějších dokumentech. Prvním jednatelem, v podstatě vedoucím Nadace do roku 1929, byl výše zmíněný Zimmermann. Ježto nastoupil do diplomatické služby, nahradil ho Kurt Goepel, který se ve funkci udržel až do roku 1945. Nadace měla své předsednictvo a další orgány. Velmi důležitý byl výbor pro výběr stipendistů. Byl složen ze zástupců Nadace, ministerstva zahraničí, pruského ministerstva kultury, DAAD a dalších institucí. Nadace měla od svého založení úzkou spolupráci s DAAD (Deutsche Akademische Austauschdienst, který se staral o výměnné pobyty cizinců v Německu a který operuje dodnes).
Alexandr von Humboldt
Tabulka I (viz níže) uvádí československé stipendisty Humboldtovy nadace z let 1931–1938. Tabulka není vyčerpávající, v dokumentech se podařilo dohledat jen 10 stipendistů, bylo jich zřejmě víc. Archiv Nadace, která sídlila v Berlíně, za 2. světové války shořel, veškeré materiály o stipendistech zničil oheň. Údaje o československých stipendistech tedy pocházejí hlavně z českých dokumentů.
Absolventi československých vysokých škol se dovídali i o možnostech získat Humboldtovo stipendium na mateřských vysokých školách, které o tom informovalo Ministerstvo školství a národní osvěty, kam zřejmě přišly z Německa nabídky.
Co víme o našich stipendistech? Od jejich působení v Německu uplynulo kolem 80 a více let, všichni jsou už mrtví, takže je třeba spoléhat na zachovalé archiválie.
Václav Petržílka (1905–1976), fyzik, byl absolventem Univerzity Karlovy, kde na Přírodovědecké fakultě vystudoval fyziku a chemii. Studia zakončil doktorátem RNDr. v roce 1930. Poté sloužil jako asistent Fyzikálního ústavu UK pod profesorem A. Žáčkem. Humboldtovo stipendium získal na studijní rok 1931–1932. Pracoval v Berlíně v Heinrich Hertz Institutu fuer Schwingungsforschung. Tam se zabýval pod vedením ředitele ústavu profesora K. W. Wagnera mechanickými, akustickými a elektrickými kmity všech frekvencí. Během pobytu v Berlíně publikoval 5 prací uveřejněných v časopisech Annalen der Physik, Elektrische Nachrichtentechnik, Zeitschrift fuer technische Physik a Funktechnische Monatshefte. Po pobytu v Berlíně absolvoval ve studijním roce 1937–1938 stáž v Cavendish Laboratory v Anglii jako stipendista Denisova fondu. Tam se vzdělával v atomové fyzice. Z pobytu v Anglii vznikly 3 Petržílkovy práce publikované v časopisech Nature, Proceedings of the Royal Society London a v Proceedings of Cambridge Philosophical Society. Po 2. světové válce byl zvolen mimořádným členem ČAVU (1948) a opět let později členem korespondentem ČSAV.
Po odborné stránce se v letech 1927–1937 zabýval piezoelektřinou, později atomovou fyzikou. Pedagogicky působil jako profesor na UK (1945–1955 a 1967–1972) a na ČVUT (1955–1959). Tři roky strávil v Rusku v Dubně u Moskvy ve Spojeném ústavu jaderných výzkumů. Řadí se k nejvýznamnějším českým fyzikům 20. století.
Vladislav Daneš (1907–1982) vystudoval chemické inženýrství na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství v Praze, kde byl do odchodu do Německa od roku 1931 asistentem v Ústavu fyzikální chemie. Zde se zabýval vybranými elektrochemickými problémy. Řešení některých z nich zahrnul do své disertační práce, na jejímž základě byl po vykonaných rigorosech prohlášen roku 1932 doktorem technických věd. Na podzim téhož roku obdržel jednoroční Humboldtovo stipendium pro studium a výzkum na lipské univerzitě, kde strávil studijní rok 1932–1933. Pracoval tam pod vedením nositele Nobelovy ceny profesora W. Ostwalda v oboru strukturní viskozity vysokomolekulárních látek. Současně si doplňoval vědomosti z oboru experimentální a teoretické fyziky: navštěvoval přednášky profesora Debye, laureáta Nobelovy ceny, o experimentální fyzice a přednášky dalšího nositele Nobelovy ceny W. Heisenberga o teoretické a atomové fyzice. Výsledky své experimentální činnosti publikoval v časopisu KolloidZeitschrift. Na vyzvání profesora Ostwalda se stal členem mezinárodní Koloidně chemické společnosti.
Po návratu z Lipska byl honorovaným asistentem Ústavu fyzikální chemie VŠCHTI. V roce 1939 se habilitoval pro obor fyzikální chemie. Jeho habilitační spis byl o absolutním viskozimetru pro anormální kapaliny a měření s ním prováděná, tedy téma, jímž se zabýval už v Lipsku jako stipendista Humboldtovy nadace.
V době Protektorátu pracoval ve Státním zdravotním ústavu. Po válce nastoupil jako asistent VŠCHTI, v roce 1948 byl prezidentem republiky jmenován řádným profesorem fyzikální chemie. V letech 1950–1952 byl děkanem VŠCHTI. Koncem 50. let přešel do Ústavu fyzikální chemie ČSAV jako vedoucí vědecký pracovník, kde pracoval do pensionování.
Vědecké etapy V. Daneše: 1931–1937 elektrochemie, 1933–1939 problémy viskozity a 1946–1970 obecná fyzikální chemie (mj. adsorpce, katalýza aj.).
Jan Patočka (1907–1977) vystudoval filosofii na filosofických fakultách UK a Sorbonny. Promoval v Praze na doktora filosofie PhDr., když obhájil disertaci „Pojem evidence a jeho význam pro noetiku“. V červnu 1932 mu děkanství fakulty oznámilo, že Ministerstvo školství a národní osvěty ČSR udělilo stipendium Nadace A. von Humboldta ke studiu v Berlíně a Lipsku. Stipendium že činí měsíčně 110 marek a je omezeno na dobu od 1. 11. 1932 do 31. 7. 1933. Změnit vysokou školu v Německu nebo odjet do vlasti ve studijní lhůtě směl pouze s předchozím svolením ministerstva a Nadace. Doklad o tom, že pracuje na přikázané německé vysoké škole, měl předložit ministerstvu školství prostřednictvím ambasády v Berlíně. Tam měl dále předkládat pro ministerstvo zprávy o průběhu studia k 1. 4. 1933 a na konci pobytu v Německu. Totéž měl dělat pro Nadaci. Dále se od něj chtělo předplatit si časopis „Hochschule und Ausland“ na dobu pobytu v Německu a účastnit se podniků pořádaných na vysokých školách v Berlíně pro zahraniční studenty. Po návratu do vlasti musel Patočka předložit celkovou zprávu o průběhu studia a výsledku studia děkanátu pražské Filosofické fakulty, a to do 1. 12. 1933. Povinován byl ohlásit se ihned po příjezdu do Berlína vyslanectví ČSR. Děkanství Patočkovi hned zkraje oznámilo, že stipendium bylo zkráceno na 9 měsíců a snížilo se oproti částce uvedené v konkurzu Nadací vlivem zhoršení finanční situace Nadace. Podmínky uvedené děkanstvím byly zřejmě univerzální pro všechny československé Humboldtovy stipendisty, byť z jiných československých fakult.
Patočka strávil zimní semestr studijního roku 1932–1933 na Filosofické fakultě Humboldtovy univerzity v Berlíně, kde chodil na přednášky a semináře k N. Hartmannovi, W. Jaegerovi a J. Kleinovi, žáku M. Heideggera. Klein doporučil Patočkovi, aby přešel do Freiburgu i. Br., kde v té době Heidegger působil, dokonce jako rektor tamní univerzity. Náležitým postupem (doporučení Nadace k přestupu) poslal Patočka svoji žádost o přijetí ve Freiburgu pensionovanému profesoru Husserlovi, jenž Patočku srdečně zval do Freiburgu. Všechny příslušné orgány s přestupem Patočkovým na jinou univerzitu souhlasily a tak se Patočka zapsal na letní semestr 1932–1933 ve Freiburgu. Husserl svěřil Patočku do péče svého asistenta E. Finka, který jej uvedl formou soukromého kurzu do Husserlovy fenomenologie. Na fakultě si Patočka zapsal 6 přednáškových kurzů a seminářů přednášených Heideggerem, který přednášel o Hegelovi a v semináři probíral pojem „Věda“, asistentem W. Brockem (Aristotelovy biologické spisy) a dalších tří pedagogů. Během Patočkových studií v Německu se pomalu konkretizoval cíl jeho práce – překonáním positivismu dovršit velkou tradici jedné filosofie, a to diskusí o základech prima philosophia, dále ovládnout hlavní osy tradice a její nynější frontu v podobě fenomenologie. Těmito názory se úplně izoloval od českých filosofů, kteří nechápali, co vlastně Patočka chce.
Patočka po návratu z Německa do Čech publikoval výsledky svých německých studií v časopisech Kvart, Řád a Česká mysl. V roce 1936 vydal knižně „Přirozený svět jako filosofický problém“.
Hned po návratu do Prahy nastoupil pedagogickou dráhu na různých státních gymnáziích. V roce 1936 se habilitoval proobor filosofie a do uzavření českých vysokých škol přednášel na UK. Za války opět učil na pražských gymnáziích. Jeho činnost po válce je dostatečně známa, netřeba zde o ní psát. Třeba však konstatovat, že Jan Patočka patří mezi opory české filosofie 20.století a že jeho pobyt v Německu ve 30.letech byl startem k jeho vědecké kariéře.
Zbyněk Jaňour (1907–1989), fyzik, absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK, získal aprobaci k výuce fyziky na vyšších středních školách. Na fakultě odborně pracoval u profesora V. Trkala, který mu poskytl i dobrozdání, když žádal o udělení Humboldtova stipendia. To získal na studijní rok 1934–1935 pro studium na univerzitě v Göttingenu. Tam po odborné stránce pracoval v Kaiser Wilhelm Institutu fuer Stromungsforschung od 1. 11. 1934 do 31. 8. 1935 u profesora L. Prantla v oboru aeromechaniky. Nejsou známy žádné Jaňourovy publikace vázané na pobyt v Göttingenu. Po návratu do ČSR nesehnal místo ve vědeckém ústavu, takže nastoupil do středoškolské služby. V roce 1942 se mu podařilo získat místo ve Výzkumném a zkušebním leteckém ústavu, kde mohl uplatnit zkušenosti získané v Göttingenu. Zabýval se totiž problémem mezivrstvy na obtékaných tělesech a turbulencí proudění v letectví, tedy problematikou aeromechanickou. Ve zmíněném ústavu pracoval do roku 1978.
Herrmann Ottawa (1907–?), chemik, absolvoval Přírodovědeckou fakultu Německé univerzity v Praze v roce 1932. Na základě disertace byl prohlášen doktorem přírodních věd RNDr. Ve studijním roce 1934–1935 studoval jako stipendista Humboldtovy nadace v Mnichově na Vysoké škole technické. O průběhu jeho studia a odborné činnosti nejsou k disposici žádné údaje, ani o jeho činnosti po skončení stipendia. Už v roce 1939 byl jeho pobyt v ČSR a Protektorátu neznámý. Byl to jediný sudetský Němec mezi naší desítkou Humboldtových stipendistů.
Slovák Milan Seberini (narozený roku 1910 ve Zvolenu) byl absolventem Vysoké školy strojní a elektrotechnické ČVUT v Praze. Humboldtovo stipendium získal nejprve na studijní rok 1934–1935, jež mu bylo prodlouženo na následující studijní rok. Jako stipendista poslouchal přednášky na některé hostitelské vysoké škole technické, nepodařilo se zjistit na které). Zprávy o průběhu Seberiniho pobytu se nenašly.
Helmuth Vogel absolvoval v Praze Německou vysokou školu technickou. Stipendium A. v. Humboldta obdržel na studijní rok 1934–1935. Bohužel není známo, na které německé vysoké škole technické chodil na přednášky a též odborně pracoval. Není známa ani jeho specializace. Ježto není k disposici Vogelova zpráva o průběhu stipendia, nevíme nic o jeho výsledcích ve výzkumu během stipendia.
Rudolf Vápeník (1911–1990) absolvoval Filosofickou fakultu UK. Získal stipendium na dva studijní roky: 1935–1936 a 1936–1937, které strávil na některé německé univerzitě.
Zdokonalil si němčinu natolik, že se stal uznávaným překladatelem: soustředil se zejména na překlady divadelních her. Pracoval ve vlasti jako redaktor odborného časopisu. Hned po válce mj. vydal knihu „Nietsche a Německo“ a později řadu dalších knih – českých převedených do němčiny – vydávaných v cizině. O průběhu pobytu Vapeníka v Německu nejsou dostupné archiválie.
Annemarie Glosser (1910–?), chemička, vystudovala Přírodovědeckou fakultu Německé univerzity v Praze. Promovala jako doktorka přírodních věd RNDr. na podzim roku 1933. Byla to nejstarší dcera profesora Lékařské fakulty pražské Německé univerzity. Humboldtovo stipendium získala na studijní rok 1935–1936, které jí bylo o rok prodlouženo. Studovala a pracovala v Mnichově na Vysoké škole technické. Další údaje o Glosserové nejsou známy.
Jiří Sýkora, právník, absolvent pražské Právnické fakulty. Pocházel a bydlel v Lánech, které hrály v jeho životě ve 30. letech důležitou úlohu, jak bude vysvětleno níže. Zažádal si přes Ministerstvo školství o udělení Humboldtova stipendia a uspěl. Stipendium získal na studijní rok 1936–1937, prodloužil si je o další rok. Hostitelskou institucí v Německu mu byla Právnická fakulta Mnichovské univerzity. O pobytu v Mnichově podal 1. 12. 1937 konečnou zprávu (za 1. rok stipendia) ministerstvu školství, jeho oddělení zahraničních styků, jež se zachovala. Psal podrobně o přednáškách, které navštěvoval i o výsledcích své odborné činnosti. Měl v úmyslu své poznatky zveřejnit formou dvou publikací. Zmínil se též o finanční stránce stipendia: 110 marek považoval za minimum pokrývající potraviny a ubytování, vše ostatní hradil ze svých vlastních prostředků, které v Mnichově získával za kondice z češtiny a za překlady česko-německé. Sýkora podle zprávy vedl bohatý společenský život: byl např. členem a funkcionářem mezinárodního studentského klubu. Přátelské styky navázal zejména s francouzskými a jugoslávskými studenty. Podílel se na uspořádání např. jugoslávského večera, což byla manifestace přátelství francouzsko-malodohových studentů před očima Němců. Sýkora se přátelil i s britskými kolegy Zúčastnil se mezinárodního kongresu pořádaného Kriminálně biologickou společností v říjnu 1937.
Na Sýkoru jako Humboldtova stipendistu během jeho pobytu v Mnichově bylo vzneseno podezření z vyzvědačství ve prospěch Německa. Vzneslo jej Ministerstvo národní obrany ČSR v červenci 1938. Sýkora se stal podezřelým čs. zpravodajským orgánům snahou pořizovat fotoamatérské snímky významných osob, které navštěvovaly zámek v Lánech. Při pohřbu TGM dlel Sýkora v Lánech na dovolené a tam fotografoval smuteční hosty. Před mobilizací v květnu 1938 byl také v Lánech a tam nosil bílé punčochy, údajně že jiné neměl. Pořízené foto-snímky vozil do Německa ke zpracování. V dubnu 1938 si Sýkora podle ministerstva národní obrany koupil za 4000 Kč motorové kolo, které však po měsíci opět prodal – pro ministerstvo další moment pro Sýkorovo obvinění, neboť se nezjistilo, kde a jak si peníze na kolo opatřil. Ministerstvo obrany navrhlo, aby Sýkorovi byla státní podpora na studia v zahraničí odňata.
O obvinění z vyzvědačství bylo informováno čs. ministerstvo školství a ministerstvo zahraničí. Generální konsulát ČSR v Mnichově na obvinění reagoval koncem srpna 1938 dopisem konsula Zieglera adresovaným do Prahy ministerstvu zahraničí. Ziegler napsal, že Sýkoru považuje za opravdového Čecha, který ho upozorňoval na nacistickou propagandu prováděnou Němci mezi cizinci na mnichovských vysokých školách, což činil jediný Sýkora. Konsul připustil, že Sýkora se někdy choval a mluvil nevhodně. Mladickou bujarostí si konsul vysvětloval Sýkorovo nošení bílých punčoch v Lánech. Převážení nevyvolaných filmů do Mnichova vysvětloval jejich dokonalejším zpracováním a lácí. Zieler uvedl, že Sýkora se nezávazně stýkal s jednou pracovnicí konsulátu. Ač konsul Ziegler neměl proti Sýkorovi nejmenší podezření, zařídil, aby Sýkorovi byla věnována zvýšená pozornost. Zieglerův dopis byl přeposlán v Praze ministerstvu obrany a ministerstvu školství. Souhrnně lze říci, že Zieglerův posudek na Sýkoru byl shovívavý: chování Sýkorovo v Mnichově a v Lánech bylo označeno za uličnictví a nikoli nějaké provinění. V dubnu 1939 záležitost pozbyla na významu a byla uložena ad acta. Lze se domnívat, že v roce 1938 nebylo stipendium Sýkorovi odňato. Zda se o vznesení podezření dozvědělo ústředí Humboldtovy nadace, není známo.
ZÁVĚR
Humboldtova nadace byla založena roku 1925 a roku 1953 byla obnovena její činnost. V předválečných letech (1925–1939) podporovala studium a výzkumnou činnost vědců a studentu z celého světa, tedy včetně československých, kterých bylo dohledáno zatím deset. Pro některé z nich studium a odborná činnost v Německu znamenaly ostrý start jejich vědecké či pedagogické kariéry. Týká se to fyzika V. Petržílky, chemika V. Daneše a filosofa J. Patočky, pozdějších profesorů českých vysokých škol.
Prameny a literatura
– Národní archiv Praha: fond Ministerstva školství a národní osvěty, karton 3047 sgn 26 Humboldtova nadace (V. Petržílka, V. Daneš, Z. Jaňour, M. Seberini, H. Ottawa, R. Vápeník, J. Patočka, H. Vogel a J. Sýkora)
– Archiv Filosofického ústavu AV ČR Praha, fond Jan Patočka
– H. Impekoven (Univerzita Bonn), soukromé sdělení o A. Grosserové
– I. Blecha: Jan Patočka. Votobia Olomouc 1997, str. 24–30
– J. Zumr: K filosofovým šedesátinám. S Janem Patočkou o filosofii a filosofech, in Filosofický časopis 15, č. 5, str. 585–598, 756–758 (1967)
Cr. Jansen: Exzellenz Weltweit. Dumont, Koln 2004, str. 22–45, 232–234
Disertace pražské české university (V. Petržílka, Jan Patočka), UK 1965
Disertace pražské německé university ( A. Grosser, H. Ottawa), UK 1965
JIŘÍ JINDRA
Tabulka I. Českoslovenští stipendisté Humboldtovy nadace v letech 1931–1938
Stipendista Alma Mater Hostitelská Obor Akadem.rok
vysoká škola
Dr.Václav Petržílka Univerzita Karlova Univerzita fyzika 1931/32
Přírodověd. fakulta Berlín
Praha
Ing.Dr. Vladislav ČVUT, Vysoká škola Univerzita chemie 1932/33
Daneš chem.-technolog. Lipsko
inženýrství, Praha
Dr. Jan Patočka Univerzita Karlova Univerzita filosofie 1932/33
Filosof. fakulta Praha Berlín a
Freiburg i.Br.
Zbyněk Jaňour Univerzita Karlova Univerzita fyzika 1934/35
Přírodověd. fakulta Gottingen
Praha
Ing. Milan ČVUT, Vysoká škola ? inženýrství 1934/35
Seberini strojní a elektrotechn., 1935/36
Praha
Dr. Hermann Německá univerzita Vysoká škola chemie 1934/35
Ottawa Přírodověd.fakulta technická,
Praha Mnichov
Ing. Helmut Vogel Německá vysoká škola ? ? 1934/35
technická, Praha
Rudolf Vápeník Univerzita Karlova ? filologie 1935/36
Filosof. fakulta Praha ? 1936/37
Dr. Annemarie Německá univerzita Vysoká škola chemie 1935/36
Grosser Přírodověd. fakulta technická 1936/37
Praha Mnichov
Jiří Sýkora Univerzita Karlova Univerzita právo 1936/37
Právnická fakulta Mnichov
Praha
Další články autora:
AB 7-8/2011 – Češi a vědecké Nobelovy ceny
AB 12/2005 – První český univerzitní profesor fyziky
Související články:
AB 3/2011 – Dvacet let Humboldt klubu v České republice
AB 3/2016 – Pětadvacetiny českých Humboldtiánů
15. 8. 2016