Společenstva mravenců většinou reagují na změny jejich biotopů méně výrazně než společenstva jiných organismů. V biotopech měnících se pozvolněji (např. neobhospodařované louky) se zpravidla dlouho zachovává původní druhová skladba myrmekofauny, zatímco výměna druhů z jiných skupin (rostlin i většiny bezobratlých) je mnohem rychlejší. Podobně na člověkem výrazně pozměněných lokalitách typu výsypek, odkališť nebo pískoven společenstvo mravenců velmi často sestává pouze z několika běžných druhů, zatímco mezi ostatními organismy se obyčejně najde řada druhů z Červené knihy. Mezi příčiny těchto rozdílů patří zejména značná schopnost mravenců regulovat podmínky panující v hnízdě, jejich agresivita a způsob šíření. Nově vzniklou lokalitu nejrychleji osídlí druhy mravenců běžné v okolí, kdežto obecně vzácnější specialisté mají zpoždění a již existující kolonie dříve příchozích je na lokalitu nepustí. Na druhou stranu z výskytu kolonií druhů na místech pro ně nevhodných může ukazovat, že na těchto lokalitách panovaly v uplynulých letech podmínky odlišné.

Ant assemblages are usually less affected by environmental alteration than other organisms. They persist without obvious changes in slowly changing habitats (e.g. unmanaged meadows) much longer than assemblages of plants or most invertebrates. Similarly, communities of ants consist of several common species in anthropoge­nic habitats (spoil dumps, coal ash settling basins or sandpits) whereas assemblages of other organisms usually contain some rare and endangered species. The ability of ants to regulate environmental conditions in nests, their agressivity and mode of dispersion play an important role in this re­spect. A new locality is often first colonised by common ant species. The occurrence of colonies of certain species in habitats with suboptimal conditions can indicate the past changes of local environmental conditions.