Antropolog Petr Gibas z oddělení Socioekonomie bydlení v rozhovoru pro Lidové noviny představil fenomén kutilství a vysvětlil, proč je pro současnou spotřební společnost stále tak důležitý.
Stereotypní představa o tom, že lidé vlastnoručně vyrábí pouze nedostatkové či drahé zboží jako za socialismu již dávno není úplnou pravdou. „I dnes se mnohdy kutí z nutnosti – ve spojení s dalšími motivy, jako je potěšení nejen z tvorby, ale třeba i ze sdílení. Důvody mohou být i morální či ekologické. Stačí si otevřít některou ze sociálních sítí. Na Instagramu, Pinterestu i na Facebooku se najde nespočet ukázek rukodělných výrobků, návodů, receptů. A videa, jak co vytvořit, můžeme sledovat od rána do večera,“ vysvětluje Petr Gibas. „DIY [Do It Yourself - udělej si sám] má i důležitý kulturní či subkulturní rozměr, který bychom ve větší míře u klasického předlistopadového kutilství nenašli. Obojí je nicméně charakteristické potěšením, které lidé z tvorby a výroby mají – ať již ze samotného vyrábění a utváření, ale třeba i z důsledků tvorby. Z toho, že mi umožňuje naplňovat nějakou představu o sobě, z vlastních schopností,“ dodává.
Častým a aktuálním důvodem pro vyrábění vlastníma rukama je též snaha o udržitelnost. „Může jít o explicitní ekologické úvahy, které jsou součástí DIY kultury, nebo taková spíše ‚tichá‘ udržitelnost, nechuť k vyhazování a tendence k opětovnému využívání věcí, třeba i k účelům, ke kterým nebyly původně určeny,“ zdůrazňuje Gibas. Nelze však zapomínat na to, že i v dnešní době přebytku je motivací ke kutilství také ekonomický aspekt.
Aktivní i občasné vlastnoruční vyrábění má na člověka pozitivní vliv. „Člověk vezme, co má po ruce – věci, materiály, ale třeba i schopnosti a dovednosti – a za jejich pomoci vyrobí to, co potřebuje, vyřeší to, co musí vyřešit,“ popisuje antropolog. „Z toho může plynout potěšení, že jsem si to opatřil vlastními silami,“ dodává.
Facebook
Twitter
Tweets by SociologickyNewsletter