Biokulturní rozmanitost je rozvíjející se přístup ke studiu interakcí mezi lidmi a jejich přírodním prostředím, zahrnující jak přírodní bohatství a kulturní krajinu, tak i městské zelené plochy. Mezi nejdůležitější problémy patří úbytek přírodních ploch, degradace ekosystémů v okolí měst, stejně jako odcizení obyvatel a ztráta jejich interakce s přírodou. Myšlenka biokulturní rozmanitosti podporuje místní hodnoty a udržitelný život v souladu s ochranou biodiverzity. Cílem je zachovat nebo obnovit biokulturní hodnoty v souladu s postupnou transformací měst, modifikovat, podpořit a vytvářet tak novou biokulturní rozmanitost.
K dalšímu čtení např. monotematická Živa 2012, 4 (botanické číslo) a 2019, 5 (číslo na téma biodiverzity)
Citovaná a použitá literatura
AGNOLETTI, Mauro; EMANUELI, Francesca (ed.). Biocultural diversity in Europe. Cham: Springer International Publishing, 2016.
AGNOLETTI, Mauro., ROTHERHAM, Ian D. Landscape and biocultural diversity. Biodivers Conserv 2015, 24: 3155–3165.
BRIDGEWATER, Peter; ROTHERHAM, Ian D. A critical perspective on the concept of biocultural diversity and its emerging role in nature and heritage conservation. People and Nature, 2019, 1.3: 291-304.
ELANDS, B. H. M., et al. Biocultural diversity: A novel concept to assess human-nature interrelations, nature conservation and stewardship in cities. Urban Forestry & Urban Greening, 2019, 40: 29-34.
KUČERA, Tomáš; KLOUBCOVÁ, Petra; VESELÝ, Petr. Diverse vegetation in a spa town supports human social benefits of urban birds. Biodiversity and conservation, 2015, 24.13: 3329-3346.
Biocultural diversity is an evolving approach for studying the interactions between people and their natural environment, both in natural hotspots and cultural landscapes but also in urban green spaces. The most important problems are the loss of nature and degradation of ecosystems around cities as well as disaffection of urban residents and loss of their interaction with nature. The idea of biocultural diversity takes local values and sustainable living with biodiversity. The issue is to preserve or restore biocultural values as well as to modify, support and create biocultural diversity consistently with urban transformations.
-
Sady ovocných odrůd jsou nejen centrem biodiverzity, ale i významným svorníkem místní komunity (mandloňový sad a mandlovka). Foto Z. Lososová
-
Hráze rybníků s alejemi starých stromů na Třeboňsku hostí druhy na ně vázané, a představují tak refugia, která z běžných hospodářských lesů prakticky vymizela. Zdejší tradičně obhospodařovaná kulturní krajina trpí novodobou zátěží nadměrného přísunu živin a související intenzifikací rybničního hospodaření, ale stále je dostatečně atraktivní pro návštěvníky. Poskytuje tak nejen produkční hospodářskou, ale především mimoprodukční rekreační funkci, a to při relativním zachování maloplošných zbytků diverzity vázané na vodní a mokřadní prostředí, rozlehlé rybniční litorály a další přirozené biotopy typické pro tento typ krajiny. Foto T. Kučera
-
Tradičně obhospodařovaná kulturní krajina na Třeboňsku trpí novodobou zátěží nadměrného přísunu živin a související intenzifikací rybničního hospodaření, ale stále je dostatečně atraktivní pro návštěvníky. Poskytuje tak nejen produkční hospodářskou, ale především mimoprodukční rekreační funkci, a to při relativním zachování maloplošných zbytků diverzity vázané na vodní a mokřadní prostředí, rozlehlé rybniční litorály a další přirozené biotopy typické pro tento typ krajiny. Foto T. Kučera
-
Aleje a stromořadí uchovávají prostorovou paměť krajiny a také krajinnou mozaiku propojují i rozdělují – zásadně tak ovlivňují její prostorové uspořádání. Regionálně podmíněné jsou užitkové aleje ovocných stromů, kulturně podmíněné aleje s „národními“ dřevinami (český dub a lípa, habsburský jírovec) nebo jinak atraktivními exoty (např. platany). Pohledový aspekt jižních krajin vnášejí i větrolamy z 50. let 20. století tvořené rychle rostoucím topolem černým vlašským, dnes mnohde dožívajícím. Foto T. Kučera
-
Památné (pamětní) stromy mohou být v centrech obcí a na rozcestích, samostatně či spojené s drobnou sakrální architekturou, ale i na místech, která bylo třeba prostorově vymezit „na pamětnou“ (hranice panství, místo zpravidla tragické události apod.). Mnohé dnes dosahují natolik úctyhodného věku a rozměrů, že si zaslouží respekt a péči. Foto T. Kučera
-
Hřbitovy představují přehlížená centra přírodní i kulturní rozmanitosti. Pod okrasnými dřevinami najdeme pestrou flóru jak domácí, tak prakticky z celého světa (převažuje plastová čínská provenience). Úprava okolí jen dokresluje založení místní komunity, nemusíme promluvit s člověkem, abychom věděli, z jakých kořenů čerpá a žije, jaké jsou místní zdroje a sociální struktura. Řezané květiny odrážejí sezonní a mnohdy i regionálně podmíněné bohatství místních zahrad. Procházka po hřbitově řekne o komunitě víc než sociologický průzkum, není to výběrový vzorek, ale souhrn celku. Foto T. Kučera
-
Trvalkové záhony udržované samovýsevem představují potenciální riziko zdroje nepůvodních druhů, které se mohou šířit pomocí dopravy podél komunikací. Foto T. Kučera
-
V komunitních zahradách se skloubí užitkové a okrasné zahradní prvky s permakulturou, kompostováním i aktivitami zahrnujícími vzájemnou výpomoc. Foto S. Dvořáčková