Publikace se zabývá literárním životem prvního dvacetiletí existence českého protikomunistického exilu, tedy období mezi únorem 1948 a srpnem 1968. Největší pozornost autor věnuje zakladatelům České kulturní rady v exilu, u nás dosud málo známému vydavateli Antonínu Vlachovi a jeho jmenovci, básníkovi, prozaikovi a redaktorovi Robertu Vlachovi. Téměř obrozenecké úsilí pozapomenutých osobností autor sleduje v širokých souvislostech literárních i politických dějin našeho exilu.
Previous
Next
Maria Janionová (1926–2020): transgrese
KATARZYNA CHMIELEWSKA (přeložil Roman Kanda)
Dne 23. srpna 2020 zemřela Maria Janionová, zřejmě nejvýznamnější humanitní...
Hledání koherence
MATOUŠ JALUŠKA — ALICE JEDLIČKOVÁ
Ve světě kolem nás se pořád něco rozpadá. Věci a soustavy, které se zdály být pevné,...
Jaký Pondělíček, takový Kundera
PETR ŠÁMAL
Milan Kundera to nemá snadné. Život spisovatele, který opakovaně zdůrazňuje, že podstatné je dílo, nikoli osoba...