Blahopřání Gerlindě Šmausové k životnímu jubileu

13.12.2020

Jménem redakce časopisu gratulujeme k životnímu jubileu profesorce Gerlindě Šmausové. Vědecké působení profesorky Šmausové přesahuje naše hranice, zároveň ale patří k nejvýznamnějším osobnostem, které se podílely na etablování a rozvoji genderových studií a feministické teorie v českém kontextu. V češtině vyšel reprezentativní soubor jejích textů v knize Tvrdošíjnost myšlenky. Od feministické kriminologie k teorii genderu (SLON 2011). K blahopřání připojujeme několik osobních gratulací a vzpomínek členek a členů redakční rady, kterými se prolíná poděkování za inspiraci a kritické podněty, stejně jako vděk za osobní přístup a rozvoj vědecké komunity genderových studií. Přejeme vše nejlepší k narozeninám!

Profesorka Gerlinda Šmausová přišla na katedru sociologie FSS MU v době, kdy jsem zde byla na magisterském studiu. Tehdy jsme na FSS jako skupina studujících, převážně absolventek a absolventů genderových kurzů Ivy Šmídové, založili Gender centrum a realizovali jsme různé diskuse, promítání, mimořádné přednášky, výzkumné sondy atp. Příchod Gerlindy Šmausové však znamenal zlom a genderová studia na FSS se mohla posunout od jednotlivých kurzů a studentských aktivit k založení studijního programu. Pro etablování genderových studií byl její přínos naprosto zásadní a my jsme získali svěží perspektivu zralé vědkyně.

Pro mě osobně jako studentku znamenalo setkání s ní také významný posun v přemýšlení o genderu. Otázky, které mi při vedení magisterské práce kladla, mě přiváděly do rozpaků. Například se mě zeptala, jak naložím s faktem, že mluvením o diskriminaci žen, také reprodukuji systém nerovnosti. Skrze tyto úvahy mi poskytla mnohem nuancovanější pohled na gender jako analytickou kategorii, ale také na můj feministický aktivismus.

Osobní je politické a naopak. Jsem profesorce Gerlindě Šmausové vděčná i za to, že jsem ji směla poznat jako člověka, ženu s nesmírně zajímavým osudem a osobním příběhem, nekonvenční, odvážnou a zároveň zranitelnou. Osobu, která se pohybuje nejen v abstrakci teorií feministických, sociologických a kriminologických, ale také osobu, která chápe, že všichni jsme lidmi. Oslava jejích narozenin spadá do období světové pandemie koronaviru. Znamená to, že akce, které se měly na její oslavu konat, návštěvy, které měly osobně gratulovat, nebudou, nebo budou pouze virtuální. Je to jeden z momentů, kdy si člověk palčivě uvědomí, jak dalekosáhlé důsledky má tato situace pro lidské společenství. V době, kdy bychom chtěli být spolu a sdílet, jak zásadní pro nás je setkání s člověkem jako je Gerlinda Šmausová v rovině akademické i lidské, to nejde. Místo vřelého stisku ruky jen můžeme ťukat do klávesnic. Vychýlení ze zajetých kolejí je ovšem pro oko socioložky zajímavou příležitostí. Milá paní profesorko, Váš přínos jako učitelky, vědkyně a člověka pro mě rozhodně není virtuální. Je to zcela reálné, díky za vše a hodně sil a nadšení pro pozorování v této sociologicky tak zajímavé době.

Lucie Jarkovská

Gerlinda Šmausová má dar v seminářích či konzultacích klást nepohodlné otázky, které provokují přemýšlet. Ve výborně připravených a strukturovaných přednáškách umí trefně pojmenovat klíčové problémy a slepá místa konvenční sociologické perspektivy. A to ať ve feministické kriminologii, či v řadě dalších zákoutí sociologie. S úsměvem vzpomínám na její přestupy a překlady mezi jazyky, ve kterých byla akademicky či životem doma. Třeba zda známe tu Gaussovu kurvu? V Brně nám zanechává nesmazatelnou stopu v jasné koncepci programu genderových studií (i když program už není) a jako doktorandku mě ve studiu obohatila o sadu klíčových textů v povinné četbě, ze kterých dodnes čerpám. Její dlouholetá skepse k mé specializaci v „kritických mužských studiích“ mi stále připomíná nutnost reflexe. A jí vlastnoručně upletené svetry pro dvojčata, když byly holky malé, zase její péči a lidský přístup. Těším se na další Gerlindiny prezentace a přednášky, je to vždy motivující zážitek a skvělá příležitost přerovnat si vlastní postoje.

Iva Šmídová

S profesorkou Gerlindou Šmausovou jsem se setkal vlastně jen párkrát, ale vždy to ve mně zanechalo nesmazatelnou stopu. Obzvlášť si pamatuji první setkání, kdy jsem se jako ještě bakalářský student žurnalistiky (kolem roku 2001) chtěl začít víc dozvídat o tématu genderu. Na volitelném genderovém kurzu, který jsem navštěvoval, byl v plejádě zahraničních textů jeden jediný český. Jmenoval se „Proti tvrdošíjné představě [... něčeho o něčem ...]“, a když jsem si ho přečetl, rozuměl jsem mu možná míň než těm ostatním anglickým textům. Druhé setkání bylo na feministické konferenci v Praze. Patřičně vystrašený a plný respektu z prvního setkání (s textem) jsem náhodou narazil na Gerlindu Šmausovou na chodbě, když jsme oba šli pozdě na nějaký panel nebo přednášku, byla na mě vlídná, hezky se usmála a i trochu jsem měl pocit, že tuší, kdo jsem. To mě moc potěšilo. No a třetí setkání, které si dobře pamatuji, bylo, když měla zvanou přednášku na výroční sociologické konferenci vloni v Hradci Králové, byla tam tak trochu uvedena jako autorka s provokativními argumenty. A skutečně taková byla - přímá, zábavná a intelektuálně provokativní. Což si myslím, že ten český sociologický rybníček, nebo spíš „kačák“, potřebuje. Stopa Gerlindy Šmausové jak v genderových studiích, tak v sociologii, jak v myslích, tak i srdcích minulých, současných i budoucích studentů a studentek genderu je a bude.

Zdeněk Sloboda

Ač rodilá Brňačka, protože jsem studovala v Praze, neměla jsem tolik příležitostí setkat se s profesorkou Gerlindou Šmausovou osobně. Velmi barvitě si ale pamatuji setkání s jejími texty, které pro mě byly výzvou svojí hloubkou a zároveň jsem v nich našla osvěžující kritickoteoretickou perspektivu, která mi přišla v genderových studiích v Čechách zřídkavá. Vždy mi velice imponovalo, s jakou jistotou a argumentační precizností se pouštěla do kritiky dominantních interpretací a v 90. letech u nás neprůstřelných pravd. Naše nejbližší setkání se odehrálo, když byla Profesorka Šmausová oponentkou mojí dizertační práce. Dodnes si pamatuji ten smíšený pocit radosti, že někdo tak kompetentní bude moji práci číst, a obav z kritického oka paní profesorky. Její detailní a kladný posudek pro mě dosud znamená víc, než závěrečné vyjádření komise.

Zuzana Uhde

Od prvního setkání na přelomu tisíciletí na jakési akci v Lipsku je pro mne Gerlinda Šmausová „babičkou“ českého feminismu, jak jsme ji tam po několika společně strávených dnech překřtili. Ač nás dělilo téměř čtvrt století a ona již dávno byla uznávanou profesorkou s expertízou sahající od sociologie práva přes kriminologii až k genderovým studiím, přijala nás s kolegialitou a vřelostí sobě vlastní. Od té doby jsme se potkávali spíše náhodně. Tu na její přednášce v Brně, kde rozvíjela své oblíbené téma o ontické povaze pohlaví a genderu, tu na první konferenci feministických studií v Praze. Pokaždé se mi však okamžitě vrátil ten pocit sounáležitosti a přátelství z prvního setkání. Jistě, zároveň dobře vím, co vše udělala pro etablování genderových studií v českém kontextu a jak významný je její přínos pro celou řadu disciplín, ale pro mne je a bude především tou moudrou babičkou, učitelkou, která kriticky, ale zároveň s pochopením komentuje naše snahy na poli genderových studií.

Petr Pavlík

Na první setkání s profesorkou Gerlindou Šmausovou si dobře vzpomínám, i když ona zřejmě – pro bezvýznamnost toho momentu – nikoliv. Jako čerstvá doktorandka sedím spolu s dalšími v přidělené místnosti, plná nejistoty z nového oboru studia i prostředí. Najednou se rozrazí dveře a dovnitř vkročí energická, elegantně oblečená dáma v pěkně střiženém sáčku a s vlasy upravenými nakrátko. Vlna posvátného úleku projede místností a opadne až v okamžiku, kdy se profesorka Šmausová obrátí na jednoho ze starších kolegů. Už si nepamatuji, co přesně řešili, ale když paní profesorka odešla, řada z těch, kteří se do diskuze nemuseli zapojit, si očividně oddychla. Doteď si vybavuji prohlášení jedné ze starších spolužaček doprovázené gesty naprostého odevzdání: „Já se paní profesorky nebojím, já jí jen nerozumím, prostě!“ Mám za to, že dotyčná referovala ke komplexnosti profesorčiných myšlenek, z níž se mohla leckomu zatočit hlava, ale která zároveň probouzela intelektuální nadšení a vzrušení.

Měla jsem to štěstí absolvovat pod vedením profesorky Šmausové doktorský seminář. Jednoznačně patřil k nejlepším kurzům, které jsem během doktorského studia absolvovala, mimo jiné proto, že jsem v jeho rámci získala zcela jiný typ zpětné vazby, postavený na bedlivém čtení, který se mimo jiné zaměřoval na celkovou přesnost formulací. Už jen o názvu práce jsme byli schopni se bavit hodinu. A asi navždy ve mně zůstane profesorčin vášnivý apel: „Důvěřujte svým datům!“, který jsem tehdy vnímala i jako formu podpory mé analytické práce. Radou touto i dalšími se řídím dodnes.

Ema Hrešanová