Šídlatky (rod Isoëtes) jsou prastaré plavuně s pozoruhodnými adaptacemi na nedostatek živinových zdrojů ve vlastním prostředí. Jejich unikátní životní strategie je dodnes úspěšná, ne však bezmezně odolná vůči globálním změnám prostředí. Šídlatky tvoří významnou složku vyhraněných vodních i suchozemských ekosystémů a citlivě indikují jejich stav. Detailní znalost anatomie, fyziologie a ekologie těchto živoucích fosilií je klíčem k pochopení fungování a zranitelnosti jejich často rozsáhlých biotopů a zajištění jejich ochrany, případně obnovy.
Použitá a citovaná literatura:
MAJER, V., COSBY, B. J., KOPÁČEK, J., VESELÝ, J. Modelling reversibility of Central European mountain lakes from acidification: Part I – the Bohemian Forest. Hydrol. Earth Syst. Sci. 2003, vol. 7, s. 494–509.
STUMM, W., MORGAN, J. J. Aquatic chemistry. New York: J. Wiley & Sons, 1981.
VRBA, J., KOPÁČEK, J., FOTT, J., KOHOUT, L., NEDBALOVÁ, L., PRAŽÁKOVÁ, M., SOLDÁN, T., SCHAUMBURG, J. Long-term studies (1871–2000) on acidification and recovery of lakes in the Bohemian Forest (central Europe). Sci. Total Environ. 2003, vol. 310, s. 73–85.
Quillworts (genus Isoëtes) are ancient lycophytes with remarkable adaptations to the sparse nutrient sources in their environment. Their unique life strategy has been successful to these days, but not entirely resistant to the global environmental changes. Quillworts make up an important component in well-defined aquatic and dry-land ecosystems and sensitively indicate their state. A detailed knowledge of the anatomy, physiology and ecology of these living fossils is the key to understanding the operation and vulnerability of their often extensive biotopes and to ensuring their protection or recovery.
Porost šídlatky jezerní (Isoëtes lacustris) v norském jezeře Mjåvatnet. Foto M. Čtvrtlíková
