Antonio Caldara v kontextu své doby

Tři představení opery L’asilo d’Amore (Útočiště Amorovo) v novodobé světové premiéře benátského rodáka a vídeňského dvorního vicekapelníka Antonia Caldary (1670–1736) provedl soubor Hof-Musici pod vedením Ondřeje Macka ve dnech 16. až 18. září 2016 v zámeckém barokním divadle v Českém Krumlově. Opera má unikátní historii.

Z provedení Caldarovy opery L’asilo d’Amore v Českém Krumlově

Zkomponována byla v roce 1732 jako festa teatrale k oslavě narozenin císařovny Alžběty Kristýny (28. srpna), která měla být provedena při návštěvě panovnické rodiny v Českém Krumlově. Císař Karel VI. však během lovu v lesích u Brandýsa nad Labem dne 10. června naneštěstí smrtelně postřelil hlavu českokrumlovského panství Adama Františka knížete ze Schwarzenbergu, takže bylo vyloučeno cokoli v Českém Krumlově slavit. Operní představení k narozeninám císařovny ovšem také nebylo možno vynechat, avšak uskutečnilo se v Linci. Protože se rukopisná partitura a tisk libreta Caldarovy opery k tomuto provedení dochovaly, staly se podkladem pro novodobé nastudování v Českém Krumlově. V ději vystupují vesměs antická božstva, počínaje Venuší, Apollonem a Pallas Athénou a konče poslem bohů Merkurem a sborem geniů.

Společně s provedením opery se 17. a 18. září v krumlovském Centru barokní kultury, v nově zrekonstruovaném bývalém klášteře klarisek, uskutečnila mezinárodní muzikologická konference Antonio Caldara v kontextu své doby. Uspořádaly ji Kabinet hudební historie Etnologického ústavu AV ČR, Centrum barokní kultury v Českém Krumlově, Sdružení barokního souboru Hof-Musici a Mozartova obec v České republice. Projekt získal podporu z programu Regionální spolupráce krajů a ústavů Akademie věd ČR v roce 2016. Referáty přednesli badatelé z Rakouska, Itálie, Německa, USA a České republiky.

Zahájení konference (zleva): Tomislav Volek, Jiří Drahoš a Giovanni Sciola

Konference navázala na obdobný projekt roku předchozího, kdy při příležitosti nastudování komické opery Antonia Boroniho L’amore in musica (Benátky, 1763) uspořádala Mozartova obec v České republice, soubor Hof-Musici a Italský kulturní institut ve spolupráci se Společností přátel Itálie 13. června 2015 muzikologickou konferenci o operním skladateli Antoniu Boronim (1738–1792), který několik let působil také v Praze. Opera L’amore in musica patřila k jeho nejúspěšnějším dílům, publikum – včetně pražského – zřejmě bavilo i její předvádění zákulisních pletek, předcházejících obvykle nastudování nové opery. Propojení výzkumné akce muzikologické s hudebně interpretační mělo velký ohlas, který přivedl organizátory na myšlenku pořádat takovou událost v rámci Festivalu barokních umění v Českém Krumlově každoročně. Vedeni touto ideou založili také novou řadu konferenčních sborníků L’opera italiana nei territori boemi durante il Settecento připravovanou Tomislavem Volkem, Miladou Jonášovou a Ondřejem Mackem. Účastníci caldarovské konference ocenili, že již v jejím průběhu byl prezentován sborník referátů z boroniovské konference, který představuje první svazek nově založené ediční řady.

Jak známo, v Českém Krumlově se dochoval jeden ze světových unikátů divadelní historie, barokní zámecké divadlo, představující – vedle (mladšího) královského barokního divadla ve švédském Drottningholmu – raritu i svým dochovaným technickým zařízením. Veškeré historické kulisy a rozsáhlá mašinérie jsou díky příkladné restaurátorské péči schopné provozu i v současnosti, což se znamenitě propojuje s koncepcí souboru Hof-Musici, který tvoří hudebníci hrající na dobové nástroje. K chloubě souboru patří, že nastudované opery ve své většině vzešly z průzkumu a objevů O. Macka v evropských hudebních archivech.

Konference pojednala osobnost a dílo dlouholetého vídeňského dvorního vicekapelníka, který měl mj. četné vazby k českému království. Například roku 1723 řídil v Praze při korunovaci Karla VI. provedení Fuxovy opery Costanza e fortezza, což byla svými inscenačními parametry (trvale doloženými i sérií velkých grafických listů) divadelní událost, jaká neměla ve své době srovnání v celé Evropě. Vedle toho se Caldarovy kompozice dochovaly v hojném počtu v českých a moravských archivech a historických knihovnách.

Konferenci zahájil předseda Akademie věd ČR prof. Jiří Drahoš, mj. dlouholetý člen pěveckého sboru Canticorum jubilo, který ocenil výzkum italské opery u nás. Podobně promluvil kulturní atašé a ředitel Italského kulturního institutu dr. Giovanni Sciola, který nad konferencí převzal patronát. K organizaci projektu doc. Tomislav Volek připomněl, že soubor Hof-Musici nastudovává opery již druhým rokem v pražské Bertramce.

Mezi ohlášenými referáty vzbudil pozornost příspěvek amerického muzikologa Thomase Griffina (Laredo/ /Texas), který vydal v kritických edicích již několik Caldarových děl – v Krumlově referoval o Caldarově serenádě Il più bel nome. I tato skladba vznikla – stejně jako L’asilo d’Amore – k oslavě jmenin téže Alžběty Kristýny (28. srpna), ovšem tehdy ještě nikoli císařovny, a navíc v Barceloně, kam se vypravila k slavnostnímu sňatku. Profesor Herbert Seifert (Vídeň) se zaměřil na údajnou stylovou dichotomii v Caldarově díle a na otázku pravosti některých Caldarových děl. Prof. Manfred Hermann Schmid (Augsburg-Tübingen) se pro onemocnění nemohl konference zúčastnit, ale svůj referát poslal. Provedl v něm srovnání Caldarovy opery L’asilo d’Amore se stejnojmennými operami J. A. Hasseho a N. Jommelliho. Tomislav Volek shrnul dosavadní výzkum o první pražské opeře o Donu Giovannim z roku 1730 La pravità castigata, pro niž byly použity Caldarovy árie, a demonstroval několik dosud ne-známých archivních dokumentů. Mimořádný rozsah caldarovské recepce v českých fondech chrámové hudby, a to zvláště v hudební sbírce katedrály sv. Víta v Praze a u pražských křížovníků, pojednala M. Jonášová. Dvě badatelky z Moravy se zaměřily na provádění Caldarových děl na Moravě: doc. Jana Perutková přednesla poznatky o provádění Caldarových oper v zámeckém divadle v Jaroměřicích v době hraběte Jana Adama Questenberga, Jana Spáčilová pojednala o dosud neznámých Caldarových mešních kompozicích dochovaných na Moravě. Giacomo Sciommeri (Università La Sapienza v Římě) představil unikátní dílo Giunio Bruno, na němž se autorsky podíleli Cesarini, Caldara a Scarlatti. Neapolský badatel Lucio Tufano se soustředil na problém recepce Caldarových árií v písňových sbírkách 19. století. Andrea Zedler, doktorandka z univerzity v Řezně, seznámila se svým projektem Caldarovy kantáty v prostředí vídeňského císařského dvora.

Portrét Antonia Caldary

Skutečnost, že jistá italská opera z 18. století, která kdysi vstoupila do českého kulturního života a v současnosti může být s maximálním respektováním stylových charakteristik oživena na scéně unikátního barokního zámeckého divadla, slibuje dát započatému projektu evropské dimenze. Pořadatelům stačilo oznámit, že se má v příštím roce nastudovat pro Prahu komponovaná opera seria La Didone (1768) Antonia Boroniho a paralelně se uskuteční muzikologická konference, a již nyní přislíbili účast čtyři významní zahraniční profesoři Reinhard Strohm, Lorenzo Bianconi, Manfred Hermann Schmid a Jürgen Maehder.

Dodejme, že zmíněný projekt, soustředěný na propojení muzikologických konferencí s dobovou interpretační praxí, navazuje na dřívější výzkum italské opery 17. a 18. století, který se od devadesátých let 20. století rozvíjel v Akademii věd pod vedením doc. Tomislava Volka.

MILADA JONÁŠOVÁ,
Etnologický ústav AV ČR, v. v. i.