Titul knihy Pavla Janouška poněkud klame: představuje ji jako soubor jednotlivých studií a ponechává stranou, že tyto rozmanité pohledy na literární (a divadelní) vědu, jakož i na samu uměleckou tvorbu a na formy její reflexe a prezentace spojuje snaha pochopit „pravidla hry“. Autor navazuje na svou starší publikaci Černá kočka aneb Subjekt znalce v myšlení o literatuře a jeho komunikační strategie (Academia 2012) a prostřednictvím dílčích analýz konkrétních témat, děl a procesů usiluje pojmenovat základní trendy, metodologie, ale také mytologie, módy a subjektivní motivace, které utvářely a utvářejí jednotlivé podoby literárního i literárněvědného života. Společným jmenovatelem jednotlivých sond je tak Janouškova neustálá potřeba prověřovat zdánlivé samozřejmosti, jež utvářejí proměnlivé způsoby dobového myšlení. Sbližuje je však i skeptická reflexe aktuálního směřování zkoumaného oboru k jednorázovým konceptům, což autor vnímá jako přístup, jenž sice reflektuje stávající metodologickou pluralitu a postmoderní hodnotový relativismus, současně ale mnohdy také otevírá prostor pro prázdná gesta, skrývající se za momentálně atraktivním designem.
Previous
Next
Věra Vařejková (1931–2020)
MILENA ŠUBRTOVÁ
Ve čtvrtek 13. srpna 2020 zemřela Věra Vařejková. Patřila ke generaci, do jejíhož dospívání tíživě zasáhla...
Maria Janionová (1926–2020): transgrese
KATARZYNA CHMIELEWSKA (přeložil Roman Kanda)
Dne 23. srpna 2020 zemřela Maria Janionová, zřejmě nejvýznamnější humanitní...
Hledání koherence
MATOUŠ JALUŠKA — ALICE JEDLIČKOVÁ
Ve světě kolem nás se pořád něco rozpadá. Věci a soustavy, které se zdály být pevné,...