Ptačí říše v nářečích českého jazyka

Zavřete oči a chvíli se zaposlouchejte. Slyšíte? No ano! Zástupci ptačí říše se na jaře hlásí o slovo. Někteří z nich tu s námi byli po celou zimu, jiní se teprve vrací z teplých krajin. Mezi migrující ptáky patří i čáp bílý, brodivý pták s vysokýma nohama a s dlouhým červeným zobákem, který se v mnoha kulturách stal symbolem zdraví, věrnosti a plodnosti (možná i vám rodiče kdysi vyprávěli smyšlenku, že čápi nosí děti). Věděli byste ale, že se dříve tomuto ptáku přezdívalo také bocán nebo bohdál?

Je to tak. Jde o staré dialektismy, které byly dříve rozšířeny na východní Moravě a ve Slezsku (viz mapa). Lidové pojmenování bocán (též bocon, bočan, bocaň, botaň aj.) navazuje na polský a slovenský výraz bocian, souvisí snad s praslovanským základem *klobotati ‚klapat zobákem‘. A bohdál (též bogdál, bodgál, bugdál aj.) má původ ve spojení bóh dal (tj. bůh dal) – motivací pro vznik tohoto pojmenování bylo chápání čápa jakožto požehnání pro ty, v jejichž blízkosti se usadil.