Karbonská erupce zasypala střední a západní Čechy až 1 m mocnou vrstvou popela

Slavný tuf Bělka je rozsáhlá pyroklastická vrstva zachovaná v sedimentárním záznamu středočeských a západočeských pozdně orogenních pánvích. Tento tuf představuje unikátní stratigrafický marker, který byl zdokumentován v desítkách vrtů a mnohých černouhelných dolech v oblasti mezi jižním okrajem plzeňské pánve v západních Čechách až po východní část kladensko-rakovnické pánve na vzdálenost přes 100 km. Přesto byl vulkanický zdroj Bělky až do teď neznámý. V nové publikaci našeho kolegy Filipa Tomka a kolegů, která kombinuje multidisciplinární přístup za použití metod LA-ICP-MS U/Pb datování na zirkonech, analýzy distribuce mocnosti a zrnitosti a kalkulace objemu, se podařilo odhalit, že zdrojový vulkán tufu Bělka je altenbersko-teplická kaldera na hranici Čech a Německa v sz. části Českého masivu. Během explozivní ignimbritové erupce, která vytvořila samotnou kalderu, bylo vyvrženo obrovské množství pyroklastického materiálu odpovídající stupni 7 (z 8) škály vulkanického explozivního indexu před 314 milion let. Pyroklastické proudy transportovaly tento materiál od severního okraje kaldery k jihu směrem do Oparenského údolí (Porta Bohemika) na vzdálenost cca. 40 km. Odtud odnesly severovýchodní větry jemný sopečný popel směrem k jihozápadu, kde se popel uložil do sedimentárních pánví. Rekonstrukce isolinií mocnosti pak ukazuje, že například v oblasti Řezna v Německu se uložila 10 cm mocná vrstva popela z téměř 220 km vzdálené altenbersko-teplické kaldery. Více informací zde.