Studie / Studies
Milan Hanyš [Masarykův ústav a Archiv AV ČR – Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií; Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.]
Reflexe antisemitismu v meziválečných prózách Egona Hostovského
Studie rozebírá obrazy antisemitismu v meziválečných prózách Ghetto v nich (1928), Případ profesora Körnera (1932) a Dům bez pána (1937). Je zacílena na Hostovského reprezentaci antisemitismu na různých úrovních (sociální, kulturní, psychologické), která je v dílech přítomná v různé míře explicitnosti. Obecně v těchto prózách platí, že Hostovského postavy zakoušejí a rozpoznávají svou židovskou identitu ve zkušenosti vyloučení a ve chvílích zakoušení nenávisti. Rasové stereotypy a antisemitské předsudky prostupují mysl jak nežidů, tak Židů a mají zcela zásadní význam pro utváření rozporuplné identity a sebeporozumění Hostovského postav. Zejména na románech Případ profesora Körnera a Dům bez pána se dále ukazuje, že afirmace židovské tradice a identity může být v určitých situacích projevem útěku před odpovědnosti a dilematy lidské existence. Asimilace, návrat k tradici předků, ani pokus o individuální emancipaci nejsou v těchto prózách adekvátní odpovědí na antisemitismus a problémy života v moderní společnosti. Jako jediné možné východisko se ukazuje vzájemná solidarita lidí, kteří své sociálně a kulturně determinované postavení překonají společnými silami a náročným usilováním o vzájemné porozumění.
Reflections of antisemitism in the interwar prose works of Egon Hostovský
This study analyses images of antisemitism in the interwar prose works Ghetto v nich (The Ghetto in Them, 1928), Případ profesora Körnera (The Case of Professor Körner, 1932) and Dům bez pána (House Without a Master, 1937), focusing on Hostovský’s representation of antisemitism at various levels (social, cultural and psychological), which is present to various degrees of explicitness in his works. It is generally the case in these prose works that Hostovský's characters recognize and live out their Jewish identity whenever they experience exclusion and face hatred. Racial stereotypes and antisemitic prejudices go through the minds of non-Jews and Jews alike, and have a fundamental importance in the creation of the contradictory identity and self-understanding of Hostovský's characters. The novels Případ profesora Körnera and Dům bez pána in particular show that the affirmation of Jewish tradition and identity may in certain situations be an indication of escape from responsibility and the dilemmas of human existence. In these prose works, assimilation, a return to the traditions of the ancestors or an attempt at individual emancipation are not adequate responses to antisemitism and the problems of life in a modern society. The only possible solution proves to be mutual solidarity among people who overcome their socially and culturally determined status by combining their strengths and strenuously endeavouring to achieve mutual comprehension.
Marcin Filipowicz [Univerzita Hradec Králové; Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.]
Příbuzenství v pohybu
Reprezentace adopce v současné české próze
Studie si klade za cíl provést analýzu reprezentace adopce v románech současných českých prozaiček Terezy Boučkové (Rok kohouta, 2007), Viktorie Hanišové (Anežka, 2015) a Dity Táborské (Malinka, 2017) v kontextu kulturních proměn vnímání příbuzenství. Na zkoumané texty je nahlíženo z perspektivy literární antropologie, a to se zvláštním přihlédnutím ke kategorii literární reprezentace. Studie zohledňuje také pragmatiku literatury, neboť se pokouší o zamyšlení nad případným vlivem literárního ztvárnění adopce na vytváření celospolečenského normativního klimatu pro různé formy sociálně-behaviorálního příbuzenství. Východiskem je zjištění, že česká umělecká próza posledních dvou dekád často hledala odpovědi na dynamickou transformaci příbuzenských a rodinných struktur. Doposud hegemonní model heterosexuálního páru vychovávajícího své biologické potomky byl „donucen“ uvolnit část společenského a kulturního prostoru nově vznikajícím formám rodinného soužití. Jedním z polí, na němž dochází ke střetu mezi očividností reprodukčně-biologického příbuzenství a sociálně-behaviorálním příbuzenstvím, je v současnosti adopce. Studie se snaží odpovědět na otázky, proč prozaičky kreslí vesměs negativní obraz adopce, proč bylo dané téma tak dlouho bílým místem české umělecké prózy a v neposlední řadě, zda je v tom případě literatura dalším médiem posilujícím předsudky vůči adopcím, které se podílí na společenské stigmatizaci jak adoptovaných dětí, tak i adoptivních rodičů.
Kinship in motion
The representation of adoption in contemporary Czech prose
This study aims to analyse the representation of adoption in the novels of contemporary Czech prose writers Tereza Boučková (Rok kohouta, Year of the Rooster, 2007), Viktorie Hanišová (Anežka, 2015) and Dita Táborská (Malinka, 2017) within the context of cultural changes in the perception of kinship. The texts under review are examined from the standpoint of literary anthropology, taking special account of the category of literary representation. This study also reflects the pragmatics of literature, endeavouring to consider any influence of the literary representation of adoption on the creation of a society-wide normative climate for the various forms of social-behavioural kinship. The basis for this is the finding that Czech literary prose over the last two decades has often sought answers to the issues surrounding the dynamic transformation of kinship and family structures. The old hegemonic model of the heterosexual couple bringing up their biological offspring has been “forced” to give up some of its social and cultural space to newly arising forms of family coexistence. One of the poles of conflict between the high visibility of biologically reproduced kinship and social-behavioural kinship is currently that of adoption. This study attempts to answer the questions over why these prose writers generally paint a negative picture of adoption, and why this subject has for so long been a blank space in Czech literary prose, and not least, whether in this case literature is just another medium that reinforces prejudices against adoption, playing a role in the social stigmatization both of adopted children and adoptive parents.
Jiří Trávníček – Grzegorz Nieć [Ústav pro českou literaturu AV ČR – Uniwersytet Pedagogiczny w Kraków; Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. – Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.]
Čtenářská kultura
Pokus o vymezení
Studie se zaměřuje na koncept čtenářské kultury. Autoři se snaží vymezit jeho obsah a dosah, to vše pak zasadit do problémů současné doby (digitální revoluce). Všímají si také základních utkvělých představ, s nimiž je koncept čtenáře a čtení spojován; specifickou pozornost věnují protikladu čtenáře empirického a modelového. Svou koncepci čtenářské kultury opírají také o kritické srovnání s příbuznými koncepty, jako jsou knižní kultura, kultura písma, literární kultura, mediální kultura. Věnují se i samotnému pojmu kultura, především proč se pro ni rozhodli. Za kulturu je totiž možno považovat – v duchu britských cultural studies – až to, co je sdíleno (čteno), nikoli pouze produkováno (psáno). Kultura tak představuje oběh, dosah, rozsah, čili ekosystém vztahů a jejich nositelů. Je to sféra významu recipovaných, nikoli pouze emitovaných. Jedním z rysů čtenářské kultury – soudí autoři – je ne úplně snadné vyhledávání stop/svědectví, proto nabízejí tabulku, v níž jsou jednotlivé stopy/svědectví seřazeny od empirických přímých důkazů až k těm zcela nepřímým. Za hlavní výhodu konceptu čtenářské kultury autoři považují, že integruje všechny činnosti týkající se recepce (přímé i zprostředkované, jasné i sporné, celostní i dílčí); je tedy úhrnem osobních svědectví, statistických dat, institucí jako škola či cenzura, knižní trh či veřejné knihovny, diskurs o čtení, čtenářská ikonografie atd.
Reading culture
An attempted definition
This study focuses on the concept of reading culture. The authors attempt to define its content and scope, while setting it within the context of contemporary issues (such as the digital revolution). They also take account of the key fixed ideas associated with the “reader” and “reading” concepts, while paying specific attention to the opposition of the empirical reader and model reader. They also base their conception of reading culture on a critical comparison with such associated concepts as book culture, written culture, literary culture and media culture, while focusing on the concept of culture itself, particularly on why they have decided on it, as culture might even be considered – in the sense of British cultural studies – to be anything that is communicated (read), and not just produced (written). Hence culture involves the circulation, range, extent and the entire ecosystem of relations and their media. It is the sphere of meaning that is received and not just emitted. One of the features of reading culture – according to the authors – involves the not entirely straightforward search for trace /testimonies, so the authors present a table showing individual trace /testimonies classified from direct empirical proofs to quite indirect ones. The main advantage of the reading culture concept is considered by the authors to be that it integrates all the activities associated with reception (direct and mediated, clear and disputed, complete and partial), so that it presents the entire range of personal testimonies, statistical data, institutions such as school and censorship, the book market and public libraries, discourse on reading, reader iconography and so forth.
Diskuze / Discussion
Vysvětlení…
Ad Kristina Andělová: „Jak mluvit o marxismu v humanitních vědách?“
PAVEL JANOUŠEK
Recenze / Review
Tomáš Kubíček: Řád tvaru — LUKÁŠ HOLEČEK
Jan Novák: Kundera. Český život a doba — Jean-Dominique Brierre: Milan Kundera. Život spisovatele — PETR ŠÁMAL
Claire Madl, Petr Píša, Michael Wögerbauer: Buchwesen in Böhmen 1749–1848 — PETR MAŠEK
Angelo Maria Ripellino: Dějiny současné české poezie — JIŘÍ TRÁVNÍČEK
Svatava Urbanová: S holokaustem za zády — DANUTA MUCHOVÁ
Michael Špirit: Textologie dnes — JIŘÍ PELÁN
Marek Lollok: Kritika v pohybu — KLÁRA SOUKUPOVÁ
Kronika a glosy / Chronicle and glosses
Hledání proměn koherence — MATOUŠ JALUŠKA — ALICE JEDLIČKOVÁ
Maria Janionová (1926–2020): transgrese — KATARZYNA CHMIELEWSKÁ
Věra Vařejková (1931–2020) — MILENA ŠUBRTOVÁ
Informatorium
Autoři čísla
Informace pro autory