Historie ústavu

Historie Ústavu dějin umění sahá do roku 1953, kdy byl založen Kabinet pro teorii a dějiny umění ČSAV, později Ústav pro teorii a dějiny umění. Od roku 1992 Ústav dějin umění Akademie věd České republiky. Ústav dějin umění se přihlásil k tradici České akademie pro vědy, slovesnost a umění založené v roce 1893 zásluhou architekta Josefa Hlávky, zejména pak k Archeologické komisi, jejímž programem bylo vědecké zkoumání a ochrana uměleckých, historických, písemných a slovesných památek, jejich soupis a publikování. Na tuto tradici v ÚDU navazuje mimo jiné projekt Soupisů uměleckých památek v Českých zemích. Základním vkladem při vzniku ÚDU byly fondy Institutu N. P. Kondakova, založeného roku 1925 v Praze jako významné centrum byzantologického bádání ruských porevolučních emigrantů, který byl v roce 1953 zrušen.

Hlavním úkolem ÚDU bylo od počátku zajistit vyvážený a systematický vědecký výzkum na poli dějin a teorie umění. Výsledky vědecké práce byly postupně prezentovány v mnohasvazkových Dějinách českého výtvarného umění, v řadě publikací, ve výstavních katalozích a jsou průbežně publikovány v odborných časpopisech, především v ústavním periodiku Umění, založeném v roce 1953. Se vznikem ústavu byla založena servisní oddělení: knihovna, bibliografie, fototéka s fotoateliérem a oddělení dokumentace.

Realizace vědeckého programu ÚDU byla vždy podmíněna společensko-politickou situací i personálním obsazením pracoviště a jeho vedením. Díky úsilí řady významných osobností oboru však v hlavních rysech nebyl odborný program ÚDU ani 70. a 80. letech zcela udušen. Podrobná historie ústavu je zachycena v publikaci Ústav dějin umění AVČR 1953–2003 / Fifty Years of the Institute of Art History a jeho činnost je od roku 1990 průběžně zveřejňována ve výročních zprávách.