Quassim Cassam je profesorem filosofie na University of Warwick; předtím učil v Cambridge, na University College London, a téměř dvacet let v Oxfordu. Původně se věnoval tématům z metafyziky, filosofie mysli a epistemologie. Ve své prvotině Self and World (1997) dokazoval, že vědomí sebe sama coby tělesa ve světě jiných těles je nutnou součástí zkušenosti já jakožto subjektu. V monografii Self-Knowledge for Humans (2014) ukázal, že tradiční modely sebevědomí neberou v úvahu iracionální postoje, jimž lidé podléhají. S Johnem Campbellem napsal knihu Berkeley's Puzzle. What Does Experience Teach Us? (2014), v níž každý z nich hájí odlišnou teorii smyslové zkušenosti: Campbell  "relacionismus", čili tezi, že zkušenost je vztah mezi subjektem a objektem, nezávislým na mysli, zatímco Cassam "reprezentacionalismus", neboli názor, že smyslová zkušenost reprezentuje své předměty jako nezávislé na mysli. Nověji se Cassam zabývá aplikovanou epistemologií, zvláště epistemickými neřestmi, postpravdou a konspiračními teoriemi. Ve Vices of the Mind: From the Intellectual to the Political (2019) vysvětluje a klasifikuje epistemické neřesti (jako jsou úzkoprsost, intelektuální arogance, zbožná přání a předsudky), čili povahové rysy a postoje škodící poznání.
V Konspiračních teoriích (Conspiracy Theories, 2019) rigorózně a přitom srozumitelně objasňuje povahu těchto teorií, důvody jejich popularity, a příčiny jejich škodlivosti.

Do tohoto svazku Numismatického sborníku bylo zařazeno celkem sedm studií, které doplňuje pět zpráv o mincovních nálezech. Na tomto místě připomínáme zveřejněné studie: Jiří Militký: Nálezy keltských mincí oppidálního období v širším okolí oppida Hradiště u Stradonic; Jan Videman: Neznámý denár Boleslava III. ze Starého Plzence (okr. Plzeň-město); Miroslav Hus – Milan Metlička: Nález řezenských feniků v Kbelanech. Příspěvek k nálezům bavorských feniků 13. století v jihozápadních Čechách; Petr Schneider – Filip Krásný: Nález brakteátů Přemysla II. Otakara a Václava II. z Vrátna (okr. Mladá Boleslav); Miroslav Popelka – Jan Videman: Depot pražských grošů a parvů ze Ptení (okr. Prostějov). Příspěvek k poznání drobné mince Jana Lucemburského a Karla IV.; Vojtěch Brádle – Pavel Gregor: Nález mincí z katastrálního území Horka u Chrudimi (okr. Chrudim); Marek Suchý: Účty Pražské kapituly z roku 1530: stavební a ekonomické aspekty opravy katedrály sv. Víta a kostela Všech svatých na Pražském hradě.

Do tohoto svazku Numismatického sborníku je zařazeno celkem osm studií, které doplňuje deset zpráv o mincovních nálezech. Na tomto místě připomínáme zveřejněné studie: Boris Stoklas – Milan Hrabkovský: Staré rímske razby mincí z oblasti stredodunajského barbarika v neskoroantickom; Jiří Lukas: Nálezy denárů z 11.–13. století objevené pomocí detektorů kovů (III); Jan Videman – David Vrána: Neznámý denár českého knížete Konráda II. Oty s motivem dvojice ryb z Čečelic (okr. Mělník); Jiří Lukas: Nálezy mincí z 12. a 13. století z areálu raně středověkého sídliště v Opolánkách (okr. Nymburk); Borys Paszkiewicz: Szterling kontynentalny z zanikłej osady Staré Badry w Opolánkách (okr. Nymburk); Ondřej Černohorský: Dva nálezy dobových falz parvů Václava II. v Krušných horách – Knínice (okr. Ústí nad Labem) a Běhánky (okr. Teplice); Ondřej Černohorský – Alexander Dashutin: Nálezy pražských grošů na Ukrajině; Juliana Boublíková Jahnová: Morové tolary a morové medaile.

V osmnáctém století jako by se filosofická reflexe zdravého rozumu rozvinula více než kdy předtím. Když ovšem čteme tehdejší texty, jež využívají výrazy jako „common sense“, snadno se nám stane, že do nich budeme se samozřejmostí promítat naše současné rozumění, ve kterém bývá zásadní to, co už Immanuel Kant pohrdavě označil za „mínění davu“. Kniha sleduje, jak s pojmem zdravého rozumu vlastně zacházeli filosofové, převážně z osmnáctého století. O hlavních autorech, kterým jsou věnovány samostatné kapitoly, můžeme říci, že svým pojetím zdravého rozumu zásadně ovlivnili jeho další chápání. Fenomén zdravého rozumu ve své plastičnosti nabízí východisko pro zkoumání racionality. Reduktivistické koncepce a nedorozumění, jež se v dlouhodobé diskusi vynořily, jsou po zasazení do kontextu ilustrativní jako součástky a aspekty celku, jehož ladnost jako bychom stále tušili, když se zdravého rozumu entuziasticky dovoláváme.

Kniha přináší novou celkovou interpretaci hlavních myšlenkových tahů, hodnot a snah českého obrození s ohledem na jejich kulminaci a reálný tvar ve stavbě Národního divadla. Je opožděným zhodnocením 150. výročí položení základního kamene Národního divadla a při té příležitosti konané premiéry Smetanova Dalibora, výročí, které přes to, že se pojí s největší slavností českého národa v 19. století, prošlo takřka bez povšimnutí. V protikladu k úzce identitárnímu a tradicionálnímu nacionalismu ukazuje národotvorný proces v jeho historickém průběhu i teoretickém promýšlení v osvícenství a romantismu jako zprostředkovatele sociální a kulturní emancipace: jako proces nevyhnutelné modernizace, která se u nás silněji než jinde prolnula s etizací dějinného vývoje. Znamenala progres v občanském sebeosvobození a tvůrčím sebeuskutečnění člověka (národa). Národní divadlo a dílo B. Smetany či M. Tyrše slouží mj. k ozřejmění toho, jak je inovace umělecké formy závislá na progresivnosti obsahů, na hodnotové fundaci a společenské integraci tvorby.