Edice Korespondence Jakuba Demla soustřeďuje a zpřístupňuje některé rozsáhlejší soubory básníkových dopisů. Po knihách listů Josefu Ševčíkovi Carissime, kde se touláte? (2010), Matěji Fenclovi I tento list považujte za neúplný (2011) a dvou svazcích vzájemné korespondence s Františkem Bílkem Číslo jednací: láska (2012) následuje soubor 129 dopisů důvěrnému příteli, knězi, archiváři a autorovi první Demlovy bibliografie Evermodu Vladimíru Balcárkovi. Jádro téměř celoživotní korespondence tvoří léta 1912 a 1913, pro Demla převratná. Po sporu s církevními nadřízenými a rozchodu s Josefem Florianem marně hledá domov, zároveň horečně tvoří, prosazuje se jako básník i vydavatel. Balcárkovi líčí, jak vznikají knihy Rosnička, Život svaté Dympny, Hrad Smrti, Domů, Moji přátelé či deník Pro budoucí poutníky a poutnice. Podrobně ho zpravuje o hovorech s Otokarem Březinou. Dopisy však především přinášejí Demlovo bezprostřední svědectví o tragické lásce k Elišce Wiesenbergerové.
Previous
Next
Tradice, žánr, dějiny
DALIBOR TUREČEK
Kompetence a výkon, ze kterých vyrůstá tato vskutku monumentální publikace, jsou v kontextu dnešních...
„Přál bych si, aby komparatistika zůstala četbou textů“
Rozhovor s Jiřím Pelánem
Jiří Pelán, profesor Univerzity Karlovy, významný romanista, překladatel a literární historik s...
Věčné živé téma
DANUTA MUCHOVÁ (přeložil Libor Martinek)
V letech 1939–1945 zavraždili nacisté celkem asi šest milionů Židů. Stejným...