Ischemická choroba srdeční se rozvíjí v důsledku sníženého průtoku krve v srdečním svalu (myokardu) zapříčiněného obvykle aterosklerózou. Srdeční sval se nedokrvuje, tedy trpí ischémií, přičemž je nedostatečně zásoben kyslíkem. Konečným stadiem pak je infarkt myokardu.
Poznání mechanizmů, které hrají úlohu v odolnosti srdečního svalu k poškození vyvolanému akutním nedostatkem kyslíku (hypoxií), může napomoci pokroku v léčbě ischemické choroby srdeční a prevenci infarktu. Studujeme proto zvýšenou toleranci srdce k ischémii, a to jak přirozenou u neonatálního srdce, tak vyvolanou buď adaptací potkana na chronickou hypoxii, nebo fyzickým tréninkem. K dispozici však máme i zvířecí modely, u nichž je naopak patologicky zvýšena citlivost k ischemickému poškození v důsledku různých forem systémové hypertenze a dyslipidémie, což je stav zvýšené koncentrace lipidů či lipoproteinů v krevní plazmě.
Na izolovaném perfundovaném srdci potkana je možné sledovat průtok (perfuzi) cévami srdečního svalu a histochemicky stanovit velikost oblasti infarktu.
Jedním ze způsobů posílení odolnosti srdce k ischémii je tělesné cvičení. Takto potkani cvičí na běhacím pásu.
