Hradišťské gymnázium pro mě bylo opravdu velkou školou života v mnoha ohledech, ale v pozadí naprosté většiny všeho pozitivního stály dva hlavní vlivy – třídní učitel Vladislav Mazůrek, se kterým se několikrát ročně potkávám dodnes (a který i ve svých osmdesáti letech zvládá spát 14 dní ve stanu a klečet v lodi), a také ‚zvyk na kolektiv‘. Zvlášť v dnešní době považuji důraz na společné aktivity, prostřednictvím kterých se mohou lidé poznat a navázat přátelství, za velice důležitý, protože nežijeme v izolaci, a pokud chceme v životě něco dokázat (a vlastně vůbec ‚přežít‘), potřebujeme k tomu také ostatní lidi. Když dnes vidím spoustu společných aktivit, akcí, které gymnázium organizuje, a podporu studentů v jejich mimoškolních aktivitách, mám radost, protože mám za to, že je to nejlepší příprava do života, která je v dnešní době velice náročná a vůbec ne běžná. Takže jestli studovat na Gymnáziu Uherské Hradiště? Kde jinde?!