Monografie Lucie Antošíkové představuje jednu z určujících osobností české literatury od šedesátých let dvacátého století, básníka, literárního kritika, editora, překladatele a pedagoga Antonína Brouska. Jeho dílo je vykládáno na základě teorií kolektivní paměti, přičemž výchozí bod představuje Brouskova poezie. Proměny poetiky hypersenzitivního a přitom intelektuálně založeného básníka nabízejí klíč k dílu jako celku: K zásadnímu posunu došlo po autorově emigraci, kdy pro něj jeho lyrická tvorba představovala útočiště, bezpečný prostor pro vzpomínání a konstrukci domova; a znovu ve chvíli, kdy se básník po roce 1989 pokusil o návrat do Československa.
Previous
Next
Česká exilová poezie v evropském kontextu
IVA MÁLKOVÁ
Josef Hrdlička, docent Ústavu české literatury a komparatistiky Filozofické fakulty Karlovy univerzity, jehož...
Antologie jako výzva české literární vědě
JAN MALURA
V českém prostředí v posledních letech probíhá poměrně živá diskuze o humanismu a renesanci. Odehrává se...
Tradice, žánr, dějiny
DALIBOR TUREČEK
Kompetence a výkon, ze kterých vyrůstá tato vskutku monumentální publikace, jsou v kontextu dnešních...