Na většině území Evropy je krajina už tak dlouhou dobu ovlivňována člověkem, že se zde skutečná divočina téměř nezachovala, maximálně na špatně přístupných místech. Měkkýši mohou být dobrým nástrojem ke zkoumání divočiny, protože jejich ekologie je dnes prozkoumaná do značných detailů a navíc máme ve střední Evropě hustou sít holocenních sukcesí, které nám umožňují rekonstruovat, jak vznikla a zanikla divočina v poledové době. Druhý díl představuje změny naší krajiny v různých fázích pleistocénu a holocénu s příklady společenstev měkkýšů a jejich výpovědí o stavu divočiny.

In most parts of Europe the landscape has been influenced for a long time by man, so that the real wilderness has barely survived except in poorly accessible sites. Molluscs can be a good tool for exploring the wilderness, because their ecology is known in considerable detail. Moreover, we have a dense network of Holocene successions in Central Europe that allows us to reconstruct how the wilderness origi­nated and went extinct during the postgla­cial. The second part presents changes to our landscape from various phases of the Pleistocene and Holocene with examples of mollusc communities and their testimony on the state of the wilderness.