Ústav experimentální medicíny AV ČR, v. v. i.

Publikováno 10. 12. 2020

Jak se měří vzduch?

Z údajů Světové zdravotnické organizace vyplývá, že s velmi znečištěným vzduchem se globálně potýká devět z deseti lidí a ročně způsobí úmrtí sedmi milionů lidí. Patří do první desítky nejčastějších příčin předčasné smrti. Ve srovnání s Čínou, Indií nebo Pákistánem je na tom Česká republika samozřejmě dobře. Někdo by si mohl myslet, že až tak dobře, že v tomto směru není potřeba mít žádné obavy. To ale není úplně pravda, byť se u nás dlouhodobě kvalita ovzduší zlepšuje. Na řadě míst koncentrace znečišťujících látek s negativními dopady na lidské zdraví každoročně překračují stanovené limity.

V České republice dělá v ovzduší hlavní problém několik látek. Jde o polycyklický aromatický uhlovodík benzo[a]pyren, který je silně karcinogenní a mutagenní. Poškozuje mnoho tkání, orgánů, nervový či imunitní systém. Vyskytuje se v uhelném dehtu, výfukových plynech, při spalování organických materiálů – třeba v tabáku nebo grilovaných potravinách.

Našim plicím a kardiovaskulárnímu systému škodí také pevné částice označené jako PM 10 a PM 2,5. I ony vznikají při spalování a jsou součástí výfukových plynů, patří mezi ně ale také prašnost nejrůznějšího typu, související například se stavební činností. Uvedená čísla 10 nebo 2,5 udávají maximální velikost částic v mikrometrech neboli miliontinách metru.

Pozor bychom si měli dát rovněž na přízemní ozon. Způsobuje pokles kapacity plic v závislosti na jeho koncentraci a na hloubce dýchání. Ozon může vést ke vzniku zánětlivých onemocnění plic a snížení jejich funkce. Všechny uvedené látky se standardně monitorují. Existují také rizikové chemické sloučeniny, které se běžně nesledují. Konkrétně 3-nitrobenzantron, obsažený ve výfukových plynech naftových motorů. Ze všech známých látek má přitom jeden z nejvyšších mutagenních účinků. 

Přečtěte si celý článek na  http://pdf.avcr.cz/A/2020-04/#page=61