Práce z dějin Akademie věd, 2009/2
Studie a edice / Articles and editions
- Martin Franc: Limity vzdoru českého akademika. Ivan Málek a disent v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století
Studie / Articles
- Marie Bahenská – Jan Janko: Osobní fond Karel Domin
Diskuze / Diskussion
- Mikuláš Čtvrtník: Duchové dějiny a nové archivní teorie hodnocení. Příklad možného dialogu historické vědy a archivnictví
Archivní fondy / Archival groups
- Fondy vědeckých společností při ČSAV a Komise prezidia ČSAV pro organizaci vědeckých společností při ČSAV uložené v Masarykově ústavu a Archivu AV ČR, v. v. i. (Jan Hálek)
- Fotografický materiál Archivu AV ČR (Vlasta Mádlová)
Kronika / Chronicle
- Zpráva o stavu spisové a skartační služby na pracovištích AV ČR za rok 2008 (Daniela Brádlerová)
- Jak archivně na fotografie? aneb od konzervace po dálkové zpřístupnění (Jan Bílek)
- Zvládneme prudký nárůst elektronických dokumentů? (Daniela Brádlerová – Jan Hálek – Václav Hankovec)
- Výstava Věda pro život (Jan Hálek)
- Životní jubileum Nataši Kmochové (Jan Bílek – Jan Hálek – Jindřich Schwippel – Jan Boháček – Hana Kábová)
- Medaile Za zásluhy o české archivnictví V. Podanému a V. Fejlkovi (Jan Bílek)
Recenze a zprávy / Reviews
- Jaroslav Pažout, Mocným navzdory. Studentské hnutí v šedesátých letech 20. století (Vlasta Mádlová)
- František Kutnar – Jaroslav Marek, Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví, 3. doplněné vydání (Hana Kábová)
- Zprávy o literatuře (Marie Bahenská, Hana Kábová, Dana Musilová)
Resumé
Martin Franc: Limity vzdoru českého akademika. Ivan Málek a disent v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století
Resumé: Mezi českými vědci z oboru přírodních a technických věd se v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století do disidentských a opozičních aktivit zapojilo jen minimum jednotlivců, kteří se navíc většinou pohybovali jen na okraji disidentského prostředí. Jako zajímavý příklad může sloužit český mikrobiolog Ivan Málek, v padesátých a šedesátých letech jeden z nejvýznamnějších představitelů ČSAV. Po roce 1968 jeho kariéra rychle nabrala sestupný ráz a postupně přicházel o všechny veřejné funkce v domácím i mezinárodním prostředí včetně postu ředitele Mikrobiologického ústavu ČSAV. V čistkách na konci šedesátých let byl zbaven členství v komunistické straně a na jeho pracovišti mu nové vedení v čele s Vladislavem Zalabákem znemožňovalo vědeckou činnost. V roce 1973 dokonce musel odejít do penze a již v následujícím roce mu byl odepřen vstup do Mikrobiologického ústavu, k jehož vybudování lví měrou přispěl. Již počátkem sedmdesátých let se Ivan Málek zapojoval za zprostředkování svých přátel, např. Františka Janoucha do disidentských aktivit, jako byl např. protest proti věznění publicisty Vladimíra Škutiny a angažoval se i nadále v ekologickém hnutí. Osobní zážitky z let 1973 a 1974 ho však přivedly k rozhodnějšímu disidentskému vystoupení, především k vytvoření dopisu prezidiu ČSAV a nejvýznamnějším politickým orgánům, v němž ostře kritizoval tehdejší poměry ve vědě, stagnaci mezinárodních styků, perzekuci části vědců a zhoršování materiální základny vědy v Československu. Dopis byl původně zamýšlen jako základna pro širší petici a konzultován s předními reformněkomunisticky orientovanými disidenty Zdeňkem Mlynářem a Jiřím Hájkem a také s dřívějším Málkovým rivalem, bývalým předsedou ČSAV, chemikem Františkem Šormem, který byl také postižen čistkami z konce šedesátých let. Nakonec však byl dopis odeslán pouze pod Málkovým jménem a následně koncem roku 1975 publikován v exilovém časopisu Listy. Dopis vyvolal ostrou odezvu režimu, zprostředkovanou Ivanu Málkovi pohovorem na prezidiu ČSAV, který s ním vedli hlavní představitelé této instituce. Zároveň na Ivana Málka zavedla Státní bezpečnost signální svazek, což znamenalo jeho rozpracování ve věci pozdějšího možného trestního stíhání. Ve stejné době vytvořil Ivan Málek i několik dalších textů kritizujících především soudobou vědní politiku, ty však již patrně nepublikoval. Nestal se ani signatářem Charty 77 a režim mu nastavil prostřednictvím ministra vnitra Jaromíra Obziny vlídnější tvář a umožnil mu i některé výjezdy do ciziny. To spolu se zhoršujícím se zdravotním stavem vedlo k výraznému utlumení Málkových disidentských aktivit v první polovině osmdesátých let. Znovu vzrůstá jeho zájem o politické dění v období tzv. přestavby, aktivnějšímu zapojení do probíhajících procesů ovšem bránil jeho zdravotní stav. Přes perzekuci a nesouhlas s „normalizačním“ režimem Ivan Málek zůstal prakticky až do své smrti v roce 1994 oddaným stoupencem reformního komunismu. Nikdy nepřekročil svůj stín, a tak se nemohl stát „českým Sacharovem“. Zároveň se ovšem v období sedmdesátých a osmdesátých letech nikdy výslovně nedistancoval od své činnosti v roce 1968, nepřerušil styky s některými přáteli z opozičních respektive disidentských kruhů, ani se nestal agentem Státní bezpečnosti. Jeho kritika vládnoucího režimu se z dnešního pohledu může jevit jako velmi krotká, mnozí jeho vědečtí kolegové postižení jako on po roce 1968 se však nezmohli ani na tuto úroveň.
Resumé: Limits to the defiance of a Czech academician: Ivan Málek and dissent in the 1970s and 1980s
Of all the Czech scientists engaged in the natural and technical sciences during the 1970s and 1980s, only a minimum number were involved in dissident and opposition activities, and these for the most part only moved on the fringes of dissident circles. One interesting example is that of the microbiologist Ivan Málek, one of the most prominent Czechoslovak Academy of Sciences (CAS) representatives during the 1950s and 1960s. After 1968 his career took a rapid downward turn and he progressively lost all his public positions both at home and abroad, including his post as the Director of the CSAS Microbiology Institute. During the purges at the end of the 1960s, his Communist Party membership was revoked and the new management at the institute did not permit him to engage in scientific activities. In 1973 he was compelled to retire and as early as the following year he was denied access to the Microbiology Institute, which he had substantially helped to create. During the early 1970s Ivan Málek became involved through his friends (e.g. František Janouch) in such dissident activities as the protests against the imprisonment of journalist Vladimír Škutina, as well as in the environmental movement. However his personal experiences in 1973 and 1974 led him to make a more robust statement, particularly in his letter to the CSAS Presidium and the most eminent political bodies, where he sharply criticized the conditions for science at the time, the stagnation of international relations, the persecution of some scientists and the deterioration in the material base for science in Czechoslovakia. This letter was originally intended as a basis for a broader petition and it was consulted over with leading reform-communist dissidents Zdeněk Mlynář, Jiří Hájek and Málek's former rival, the former CSAS President, chemist František Šorm. However, in the event the letter was sent under Málek's name alone and subsequently published in 1975 in the émigré journal Listy. It provoked a strong reaction from the regime, which was conveyed to Ivan Málek at a CSAS Presidium interview conducted by the chief representatives of that body. At the same time State Security produced a signal file on Ivan Málek, which meant his screening for possible later criminal prosecution. Ivan Málek also wrote several more texts primarily criticizing the science policy of the era, but evidently he did not publish any of these. Nor was he ever a signatory of Charter 77, so the regime showed him a more affable face, even permitting him to make several trips abroad. This together with his deteriorating health led to a considerable reduction in Málek's dissident activities in the first half of the 1980s. His interest in political events reemerged during the "perestroika" period, but his health prevented any greater active involvement. Despite the persecution and his disagreement with the "normalization" regime, Ivan Málek remained a devotee of reform communism until his death in 1994. He never stepped over his own shadow, so he could not become a "Czech Sakharov". At the same time, however, during the 1970s and 1980s he never explicitly distanced himself from his 1968 activities, he did not break off relations with friends from opposition and dissident circles and he did not become a State Security agent. His criticism of the ruling regime may nowadays appear very tame, but many of his scientist colleagues did not even attain that level. (Translated by Melvyn Clarke.)
Key words: Ivan Málek, microbiology, dissent, science, 1970s and 1980s
Marie Bahenská – Jan Janko: Osobní fond Karel Domin
Resumé: Karel Domin (1882–1953) byl významný český botanik a vysokoškolský pedagog. Vystudoval a působil na Univerzitě Karlově, byl děkanem Přírodovědecké fakulty a v letech 1933–1934 dokonce univerzitním rektorem, s jeho jménem je spojen boj o insignie. Byl dlouholetým ředitelem Botanického ústavu Univerzity Karlovy. Ve své profesi byl mimořádně aktivní, v letech 1914–1945 byl předsedou České botanické společnosti, o jejíž vznik se zasloužil, publikoval řadu odborných i populárně naučných prací. Věnoval se také politické činnosti, v letech 1935–1939 byl senátorem za Národní sjednocení. Po 2. světové válce byl nařčen z kolaborace a zbaven všech funkcí. Přestože byl Národním soudem veškerých obvinění zbaven, do veřejného života se již nevrátil a roku 1949 byl penzionován.
Resumé: Personal papers of Karel Domin
Karel Domin (1882–1953) was the important Czech botanist, politician, professor (a head of the University Botanical Institute), the dean of the Faculty of Science of Charles University in Prague and the chancellor of the University. He was very active both in his professional activities (e. g. he was a chairman of the Czech Botanical Society in 1914–1945), and in public and political activities (e. g. a National Assembly senator 1935–1939, representative of the National Democratic Party). After the World War II he was accused of collaboration and suspended from all his public and professional jobs, functions and offices. (Translated by Hana Barvíková.)
Key words: botany, Charles University in Prague, 20th century
Mikuláš Čtvrtník: Duchové dějiny a nové archivní teorie hodnocení. Příklad možného dialogu historické vědy a archivnictví
Resumé: Historická věda a archivnictví jsou vědy příbuzné. Předkládaná studie má za cíl představit jeden z příkladů, jakým způsobem by se mohly zmíněné dvě vědy vzájemně obohacovat, ovlivňovat, působit na sebe.
Autor vyšel z jednoho z méně známých historiografických směrů duchových dějin (Geistesgeschichte) a pokusil se ukázat, v čem by tento směr mohl obohatit, rozšířit teoretické postupy v rámci jedné oblasti archivní teorie (a praxe), totiž oblasti archivního výběru, respektive archivního hodnocení. Studie se v této souvislosti soustředí především na otázku možných kontextů, v rámci nichž lze dokument chápat a tedy také hodnotit. Vedle kontextu vlastní organizace původce dokumentu, kontextu příbuzných organizací a společenského kontextu zjišťuje také široký kontext doby, v níž a z níž lze dokumentu rozumět a jej hodnotit.
V této oblasti by pak archivní vědě mohly být nápomocny právě duchové dějiny, které se soustředily na zkoumání, co to je duch doby, jak se projevuje, jak jej lze vysledovat. A je to také pojem doby, který se začíná vyskytovat v debatách okolo archivního hodnocení. Objevuje se mimo jiné v diskusích v Německu, týkajících se v současné době vyvíjeného modelu archivního hodnocení nazvaného „vertikale und horizontale Bewertung“.
V neposlední řadě se článek dotýká otázky, jakou cestou by se napříště mohlo archivní hodnocení vydat. Je pravděpodobné, že stále důležitější roli budou nabývat spisové plány a jejich struktura, podle níž budou dokumenty (i elektronické) vybírány, ale také v níž budou uchovávány.
Resumé: Spirit history and the new archival appraisal theories
History and archival science are related sciences. This article presents one of examples, how these sciences can enrich and influence each other.
The author considers one of the less known field of research in history – intellectual history (in german Geistesgeschichte) and tries to demonstrate, how intellectual history can enrich and help to develop theoretical approaches within archival appraisal as one field of archival theory and practice. In this respect the paper concentrates primarily on the question of possible contexts in which we can understand and thus also appraise the document. In addition to context of the organisation of creator, to context of related organisations and to social context it is also the large context of age in which and from which it is conceivable to understand and appraise the document.
In this domain intellectual history could be helpful to archival science because of concentrating on research what is the spirit of the age (in German Zeitgeist, in Czech duch doby), how it is manifested, how we can determine it. It is also the idea of spirit which begins to appear in the discussions concerning archival appraisal. The conception of the spirit appears i.a. in the debates concerning the model of the “vertical and horizontal appraisal” currently developed in Germany.
Last but not least the article asks in which course archival appraisal should aim. It is presumable that the records schedules and their structure will obtain more and more importance. This (hierarchic) structure determines not only how the documents (also electronic documents) will be appraised but also in which order they will be preserved. (Translated by Mikuláš Čtvrtník and Simona Filová.)
Key words: archival appraisal; intellectual history; archival theory; appraisal theory.
Attachment | Size |
---|---|
Plnotextová verze / Full Text (pdf) | 1.74 MB |