S Ludmilou Hůrkovou o proměnách venkovské architektury

Rozhovor s Ludmilou Hůrkovou z oddělení uměleckohistorické topografie Ústavu dějin umění Akademie věd ČR vznikl v rámci série krátkých rozhovorů s našimi vědci. Jak se proměňuje v současné době venkovská architektura? Které typy staveb jsou nejvíce ohroženy? Existuje řešení, jak podobu venkova ochránit do budoucna? Rozhovor připravila Kateřina Hrachová v rámci své loňské stáže Otevřené vědy zaměřené na popularizaci vědy v Ústavu dějin umění Akademie věd ČR (dokončen v letošním roce).

Jste koordinátorkou projektu, který se věnuje proměně venkovské architektury. Je podle Vás tato problematika, ohrožující značnou část umění i národní historie, opomíjená?

Projekt, jehož jsem koordinátorkou, nese název Proměna venkovské architektury s důrazem na vývoj v 19. a 20. století. Je financován Ministerstvem kultury z programu  NAKI II na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje národní kulturní identity. Z tohoto důvodu je důležitým cílem našeho výzkumu upozornit širokou, ale i odbornou veřejnost na stav venkovské architektury v celé České republice. Venkovská architektura se v poslední době, alespoň v některých regionech, poměrně rychle proměňuje. Mění se požadavky na komfort bydlení, historické stavby se zateplují a nebo nahrazují novými. Jsou ohroženy hospodářské budovy, které již ztratily svoji funkci. Tyto objekty nejsou vesměs nijak památkově chráněny. Jde zejména o stavby, které získaly svojí podobu v průběhu 19. století a v první polovině 20. století. Ohroženy jsou ale i některé kvalitní budovy z druhé poloviny 20. století. Jejich necitlivou stavební úpravou nebo dokonce demolicí je často ohrožena původní hmotová a urbanistická struktura místa, mizí tak v podstatě jeho genis loci. Všechny tyto proměny mají nemalý dopad na celkovou podobu našeho venkova, který se po staletí vyvíjel v závislosti na prostředí, které ho obklopovalo.

Nakolik je pro budoucí vývoj urbanistické podoby venkova tato problematika podstatná?

V minulosti vznikala centra vsí podle jiných pravidel než dnes. V důsledku toho jsou současné zásahy do historických struktur bez památkové ochrany mnohdy necitlivé a narušují původní urbanistický půdorys vsi, jehož podoba odrážela potřeby života na tehdejším venkově. Stavební předpisy uplatňované při nové výstavbě jsou pro tuto problematiku dosud málo konkretizovány. V obcích ve většině případů chybí například regulační plány, které by reflektovaly historickou urbanistickou podobu, popřípadě na ni navazovaly.

Co by bylo dle Vás vhodné východisko pro ochranu těchto budov?

 Ideálním řešením je oficiální památková ochrana, ta ale v současnosti není v takovém měřítku možná. Určitou cestu vidíme ve větší osvětě, dát lidem možnost dozvědět se víc o prostředí, v němž žijí, o podmínkách, za jakých venkovské stavební lokality vznikaly a vyvíjely se. Cílem našeho projektu proto bylo upozornit obyvatele jednotlivých obcí, ale i širší veřejnost, na často skryté historické a památkové hodnoty staveb v jejich okolí. Domníváme se, že v tomto směru je třeba se zaměřit i na nejmladší generaci, podnítit zájem dětí o jejich bydliště a seznámit je s hodnotami, které skrývá. Například větším důrazem na výuku lokálních dějin na základních školách.

Ludmila Hůrková je vědeckou pracovnicí oddělení uměleckohistorické topografie. V současnosti se ve svém bádání soustředí zejména na proměnu venkovské architektury v Čechách na Moravě a ve Slezsku a na teorii památkové péče. Je hlavní řešitelkou projektu Proměny venkovské architektury s důrazem na vývoj v 19. a 20. století, který skončil v loňském roce.

Ilustrační foto: obec Ropice (Jitka Walterová)