V Rostlině s příběhem na duben si představíme krásnou jarní rostlinu, jejíž poddruh dostal přídomek "český". A nevypravíme se daleko, zůstaneme na předměstí Prahy...

Hovoříme o fialově kvetoucím konikleci jarním českém (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica). Celá rostlina je chlupatá nejspíše kvůli zabránění nadměrnému odparu vody. Tento silně ohrožený druh řadíme do čeledi pryskyřníkovitých, takže jeho příbuznými jsou například pryskyřník, sasanka, talovín, orsej, čemeřice, nebo blatouch.

Ke svému životu vyžaduje světlá, slunečná stanoviště, takže se mu typicky daří na travnatých stráních.  Příkladem takové lokality na území hlavního města je Pitkovická stráň, kde jsme na koniklec narazili. Mimo něj se na tomto skalním výchozu z jílovitých břidlic vyskytuje například křivatec český nebo chrpa chlumní. Ohrožení koniklece lučního spočívá v tom, že suché stráně ponechané svému osudu u nás často zarůstají náletovými dřevinami a ty pak vytlačí náchylné byliny, k nimž koniklec patří. Naopak, aby stepní stanoviště zdárně přežívala, bývá vhodné vypustit na stepi v létě ovce a kozy, které svojí pastvou dokáží držet růst náletových dřevin na uzdě.