Publikace se zabývá literárním životem prvního dvacetiletí existence českého protikomunistického exilu, tedy období mezi únorem 1948 a srpnem 1968. Největší pozornost autor věnuje zakladatelům České kulturní rady v exilu, u nás dosud málo známému vydavateli Antonínu Vlachovi a jeho jmenovci, básníkovi, prozaikovi a redaktorovi Robertu Vlachovi. Téměř obrozenecké úsilí pozapomenutých osobností autor sleduje v širokých souvislostech literárních i politických dějin našeho exilu.
Previous
Next
Workshop k projektu Umění — gesto — argument
LUKÁŠ HOLEČEK
Může být meziválečná umělecká situace stále ještě výzvou pro komplexně zaměřený vědecký výzkum? Jaká...
Metodika literární bibliografie
JAROMÍR KUBÍČEK
V každém čísle časopisu Česká literatura najdeme na konci poměrně obsáhlý oddíl nazvaný Z přírůstků...
Křižovatka bez dopravního značení
LADISLAV FUTTERA
Jaká kritéria by měla splňovat práce, která má ambice stát se učebnicovým textem, tedy jednou ze...


