Zde měli porazit okolo roku 510 kmen Herulů, kterému původně podléhali, a postupně začali pronikat také za Dunaj na území provincie Panonie. Ta jim oficiálně předal roku 546 byzantský císař Justinián I., což bylo umožněno odchodem kmene Ostrogótů z Panonie do Itálie. Tak se Langobardi dostali postupně do sousedství kmene Gepidů a následně také Slovanů.

Vojenské střety

Toto sousedství nebylo poklidné a vedlo k řadě vojenských střetů, jak je příznačné pro období stěhování národů.

Nakonec si langobardský král Alboin pozval na pomoc proti Gepidům a Slovanům východní kmen Avarů. Ti mu sice pomohli zvítězit, avšak vzápětí si uvědomili potenciál vzniklé situace a v roce 568 porazili samotné Langobardy. Král Alboin byl nucený odvést svůj kmen dále na jih do severní Itálie, kde se usadili na další dvě století. Zdejší panství Langobardů vyvrátil až Karel Veliký roku 774. Pobyt kmene v prostoru Pádské nížiny dodnes připomíná místní název Lombardie.

Na Moravě se archeologický obraz pobytu germánského kmene Langobardů projevuje především v podobě rozsáhlých kostrových pohřebišť. Jejich nálezy se koncentrují zejména na Brněnsku, Znojemsku, Hodonínsku a také Břeclavsku. Hroby se vyznačují zejména výraznější hloubkou, v některých případech dosahující několika metrů. V příznivých podmínkách lze rozeznat pozůstatky dřevěného bednění hrobových jam a rakví. V mužských hrobech se většinou objevují pozůstatky různých druhů zbraní, například hroty kopí a oštěpů či sekery.

V ženských hrobech se nejčastěji nacházejí různá kování opasků, ozdoby z křišťálových či skleněných perel a hliněné přesleny. Často byly do hrobu ukládány vícevrstvé hřebeny vyřezávané z kostí.

Velmi charakteristické je spektrum nacházených spínadel oděvů. Jedná se zejména o různé varianty spon vyráběné prostřednictvím lití do forem. Jejich povrch byl nejčastěji zdoben hlubšími rytými motivy, které vytvářely působivý prostorový efekt při dopadu světla. Obvyklým motivem byly také hlavy dravých ptáků či různých „draků". Povrch spon a kování v některých případech zdobily vložky z barevného skla.

Keramika v hrobech poukazuje na místní produkci vyráběnou modelováním v ruce. V menší míře se však také objevuje skupina keramických nádob vyráběných pomocí hrnčířského kruhu, které jsou někdy vysvětlovány jako vliv přetrvávajících pozdně antických produkčních center.

Častým jevem langobardských pohřebišť je vykrádání hrobů, které se při archeologickém výzkumu projevuje v podobě vykrádací šachty a také neanatomickou polohou kostí v hrobě. Tu způsobila manipulace s ostatky v různém stádiu zetlení měkkých tkání.

Zvláštní pozornost zasluhuje hrob nalezený na katastru Šakvic, který v hloubce sedm a půl metru ukrýval bohatý pohřeb pravděpodobně významnějšího jedince. Spolu s ním byl rituálně uložen také kůň. Bohužel všech 56 hrobů nalezených v Šakvicích bylo patrně již v době stěhování národů vykradených. Přesto archeologický obraz tehdejšího osídlení poukazuje na přítomnost mocného kmenového svazu.

Odchodem Langobardů po porážce Avary se v prostoru střední Evropy uzavírá perioda stěhování národů a počíná období raného středověku, kdy se již jako zásadní aktéři vývoje v regionu etablují Slované.

MAREK VLACH

Autor pracuje v Archeologickém ústavu Akademie věd České republiky, detašované pracoviště Dolní Dunajovice